Inspirace a kde ji hledat

Inspirace a kde ji hledat

Autor:
Eillen McFir Elat

Obsah

Úvod
1 Inspirace z četby
   1.1 Historické romány a historie faktu
   1.2 Hororové příběhy
   1.3 Romantické příběhy
   1.4 Sci-Fi
   1.5. Komiks
2 Inspirace z reálného světa
   2.1 Příroda
   2.2 Města
   2.3 Politika
   2.4 Vaření
3 Revize textu
   3.1 Odosobněné čtení
   3.2 Mazání textu
4 Závěr
Prohlášení

Úvod

Inspirace je určitým psychickým a tvůrčím stavem, při kterém lidé získávají podněty, díky kterým dokáží přijít na řešení svých problémů. Pojem Inspirace je často spojován s uměleckou činností, pod kterou autorské psaní spadá.

V rámci této práce se pokusím vytvořit seznam, kde se dá nacházet spisovatelská inspirace. V první části se zaměřím na inspiraci ze čtení samotného, kdy podkapitoly budou členěny dle specifických žánrů. V druhé kapitole budu popisovat inspiraci čerpanou z reálného světa. Poslední část hodlám věnovat atypickému přístupu k inspiraci. 

1 Inspirace z četby

Zeptá-li se člověk autorů, co má dělat, když chce napsat příběh, dostane se mnu mnoho rad. Mezi nejčastější se řadí rada – Prostě si sedni a piš. Ačkoliv se zdá, že je tato rada univerzální, zastávám názor, že existuje důležitější rada. Pokud chcete napsat opravdu kvalitní příběh, je třeba nejprve načerpat inspiraci prostřednictvím četby. A byť máte v plánu napsat například román ve stylu Jane Austenové, vaše četba by se neměla omezit pouze na tento žánr. V následujících podkapitolách se proto zaměřím na pět různých druhů příběhů, a to i s vysvětlením, proč je znalost těchto příběhů vhodná i mimo jejich specifický žánr.  

1.1 Historické romány a historie faktu

Hodlá-li autor psát román – ať již z reálné historie, či fantasy zařazenou do určitého historického období - měl by se samozřejmě věnovat primárně této kategorii četby. Převažující část by pak měla být věnována historii faktu. Bude-li autor psát historické fantasy, ve kterém dochází k boji o trůn mezi dvěma znepřátelenými stranami, může inklinovat k tomu vést děj tak, aby zvítězila jedna z těchto stran. Pokud se však podíváme do naší historie, za inspiraci mu může posloužit například Válka růží vedená v Anglii mezi roky 1455 až 1485. I zde bojovaly dva rody – Lancasterové a Yorkové - o anglický trůn. A přesto se vítěznou stranou nestal žádný z těchto rodů a na anglický trůn následně usedá dynastie Tudorovců. Na tomto příkladu je krásně vidět, že příběh nemusí být čistě černobílý a mít pouze dvě strany, mezi kterými je třeba volit.  

Výše zmíněná historická událost byla inspirací G. R. R. Martinovi při psaní prozatím nedokončené série Píseň ledu a ohně. Boj Lancasterů a Yorků se tak proměnil v mocenské boje mezi Starky a Lannistery. V dané sérii můžeme nalézt i další inspiraci. Slavná scéna Krvavé svatby, jak sám autor přiznává, vychází ze dvou historických událostí. Těmi byly tzv. Černá večeře (1440) a masakr v Glencoe (1692).  

1.2 Hororové příběhy 

Ačkoliv může mít autor v plánu psát romantický příběh, nesmí pracovat s předpokladem, že se v ději neobjeví nic než zamilované scény. Správně vybudovaný příběh romantického zaměření by v sobě měl mít i strašidelné (byť ne přímo hororové) prvky. Nic nesblíží dvojici tak jako společné překonání nebezpečné situace.  

Vezměme například popis situace: Při pádu z koně si poranila kotník a nebyla tak schopná pohybu. Neměla tak možnost, jak utéct smečce vlků, která ji obklopila. 

Jinak určitě působí scéna, pokud napíšeme: Jen co spadla z koně, pokusila se postavit na nohy. Kotníkem jí projela bolest, kvůli které málem omdlela. To si však nemohla dovolit. S výkřikem bolesti ze sebe vypustila i část zoufalství. Věděla, že vlci jsou jí v patách a že nemá, jak jim uniknout. Za zády se jí ozvalo prasknutí větve. Prudce se otočila a snažila se udržet na zdravé noze. Jediné, co zahlédla byla lehce se pohupující větev nedalekého keře. Srdce jí prudce bušilo, div jí nevystřelilo z hrudníku. Snažila se zhluboka dýchat, ale panika jí pomalu začala pronikat každičkou buňkou těla. Na klidu jí nepřidávala ani přibližující mlha a kvílení větru zachyceného v korunách stromů. Slzy strachu ji skanuly na tváře ve stejnou chvíli, kdy se kolem ní ozvalo vrčení vlčí smečky.  

Autor, který by měl načteno větší množství hororů, by jistě danou scénu dokázal popsat barvitěji. I tak je na mém příkladu doufejme viditelná inspirace. Samotné propojení romantických a hororových příkladů pak vyústila v žánr takzvané gotické, či temné, romance. Mezi vhodné příběhy pro samostudium tohoto žánru bych doporučila romány Jana Eyrová či Na Větrné hůrce, které jsou pokládány za základní kameny temné romantiky.  

Vkládání strašidelných až hororových scén pak není nutné spojovat pouze s romantikou. Nezapomínejme na pohádky obsahující tyto prvky, kdy jejich původní verze by se daly označit spíše za horory jako takové. Jako dokonalý příklad slouží klasická pohádka Jeníček a Mařenka, z novodobých pak například Koralína a svět za tajnými dveřmi. 

1.3 Romantické příběhy

Nemusíme psát přímo romantické příběhy, aby se nám jejich znalost hodila. Avšak v romantických příbězích najdeme i další prvky, které nám mohou sloužit jako inspirace. Vezmeme-li za příklad příběh Seeking Persephone (jehož filmové zpracování je nyní hitem tzv. Period drama), můžeme z něj čerpat inspiraci v rodinných i přátelských vztazích. Vezměme si za příklad přátelský vztah mezi vévodou a jeho přítelem ze školních let. Pokud se mluví o přátelství, většina se představíme věrné přátele, kteří na sebe nedají dopustit a nikdy by o sobě neřekli křivého slova. 

V příběhu Seeking Persephone se však setkáváme s dvojicí, kterou by neznalý pozorovatel označil za cokoliv, jen ne přátele. Hlavní hrdina – vévoda Adam Boyce – se prakticky po celou dobu románu ke svému příteli chová na pohled s despektem. Odpovídá v krátkých větách, úsečně, ironicky. Často svého přítele vyhání a vyhrožuje mu různými druhy smrti. Chování, které by většina z nás nesnesla a s takovým člověkem nebyla v jedné místnosti, natož se pokoušela s ním spřátelit. Avšak Harry Windover na veškeré ironické a kousavé poznámky reaguje smíchem, a často se je sám pokouší vyvolávat. Postupně pak – spolu s hlavní hrdinkou – díky Harrymu zjišťujeme na čem přesně dané přátelství stojí. 

Samozřejmě takové vztahy nenacházíme jen v historických romantických knihách. Velmi dobře je zpracován motiv přátelství (ale i postupně vznikající lásky) například i v akční sci-fi thrillerové sérii Sigma Force z pera autora Jamese Rollinse. Zajímavostí této série jsou dovětky autora “Pravda nebo fikce”, ve kterých osvětluje, které části vychází z reálného výzkumu a historie, a které si upravil pro potřeby děje, či čistě vymyslel.

1.4 Sci-Fi            

Ač se to může zdát zvláštní, i čtení sci-fi románů lze využít jako inspiraci. Jistě, nehodí se například při psaní pohádek. Avšak při tvorbě vlastního světa nám může sci-fi popis často dosti napovědět, jak představovat neznámé technologie a přístroje. Například v sérii Heechee od Frederika George Pohla Jr., a to přímo v první části Gateway, je nádherně popisováno, jak se lidský rod postupně seznamuje s neznámou mimozemskou technologií, kterou objevil. Znalost funkčnosti strojů přichází postupně metodou pokusu a omylu, kdy omyl má katastrofální důsledky – úmrtí obsluhy vesmírných lodí. 

Inspirace čtením tohoto žánru nemusí být tak silná, jako v předchozích případech. Přesto si myslím, že je vhodné se tomuto žánru nevyhýbat. Nejvhodnější je samozřejmě načítat tento žánr, když jej sami plánujeme psát. Přesto si myslím, že jeho znalost může pomoci například i při psaní steampunkových děl.  

1.5 Komiks 

Často se setkáváme s názorem, že čtení komiksů je zbytečná ztráta času. Jsou to “jenom obrázky”. Avšak jediným komiksovým okénkem potřebuji sdělit mnoho. Máte-li potíže s popisem, právě čtení komiksů, respektive snaha dané komiksové okénko popsat, vám může pomoci.

Podívejme se na tento obrázek. Stačilo by napsat, že postava vstoupila do knihovny a spatřila papíry rozházené po stole. Avšak když se na obrázek díváme delší dobu, vyvolává určité pocity. Je úmyslně nakreslen v temných barvách. Když se zamyslíme, nikdo neopustí knihovnu a zanechá za sebou hořící svíci, od které hrozí případný požár. A tak z prostého popisu můžeme najednou vykouzlit například takový: Při vstupu do knihovny ho zarazila hořící svíce. Proč ji nezhasl? Vždyť byl vždy tak pečlivý a opatrný. Tohle k němu nesedělo. Ani nepořádek na stole. Pokaždé, když odcházel, byl jeho stůl pečlivě uklizený. A nyní se papíry válely dokonce i na zemi. O otevřeném okně nemluvě. Bylo jediné štěstí, že svíce hořela na opačné straně stolu, jinak hrozilo, že by od ní chytly závěsy, které vlály v lehkém průvanu.  

2 Inspirace z reálného světa 

Jistě se shodneme, že inspirace se dá najít prakticky kdekoliv. Chce to jen mít otevřené oči a mysl. Někdy je však dobré jít inspiraci naproti a hledat účelně, co by nám dopomohlo k psaní. Největší zásobárnou inspirativních podnětů logicky je náš vlastní svět. Jistě si vzpomenete na mnoho případů, kdy jste si při čtení řekli: “Tak tohle by v reálu fakt nebylo možné.”. Proto je vhodné věnovat pozornost světu kolem sebe. A jelikož by níže uvedené podkapitoly bylo možné vysvětlit podobně jako v předchozí části, pokusím se o zpracování trochu jiným způsobem, abych se v práci neopakovala.  

2.1 Příroda  

V kapitole 1.2 jsme si ukázali už jeden příklad z přírody. Není tak třeba znovu říkat, jak popsat temný les, aby působil reálně a strašidelně. Z přírody však můžeme čerpat i další inspiraci.  

Budeme-li popisovat putování – ať již jednotlivce, či skupiny - například horským terénem, hodí se mít takovou zkušenost takzvaně odžitou. A ze své zkušenosti poté čerpat při popisu. Snadno se řekne, že výstup byl náročný, ale cesta dolů už utíkala příjemně. Toto by řekl člověk, který nemá zkušenost s turistikou. Člověk, který již má praktické zkušenosti, moc dobře ví, že cestou do kopců může docházet k lapání po dechu – ať již ze samotné fyzické námahy s ohledem na tělesnou konstituci, tak s ohledem na řídnoucí vzduch - avšak cesta dolů má jeden nepříjemný aspekt, a to zátěž na klouby.  

Dále je nutné nezapomínat na pocity postav. I zde lze čerpat inspiraci z lidí ve svém okolí. Někteří lidé při únavě mlčí a z jejich postoje těla čiší rezignace. Jiný si začnou prozpěvovat – snad aby si dodali sil pokračovat. Jiní se uchylují k nadávkám na všechno a na všechny. I tyto popisy pak mohou oživit text, který následně působí živě. 

2.2 Města

I tato kapitola se prolíná s historickým kontextem uvedeným v kapitole 1.1. V současné době je mnohem snazší dohledat si aktuální informace o daném městě. Ať už pomocí mapy.com či maps.google.com - s jejich pomocí si můžeme dohledat vzdálenost mezi budovami, ve kterých se odehrává děj; zjistit nejjednodušší spojení pomocí městské dopravy (a zda vůbec taková v daném městě existuje) či pěšky.  

Co se map týká, nemusíme se omezovat pouze na aktuální. Dohledatelné jsou i historické mapy měst, díky kterým můžeme sledovat růst města v průběhu věků. Zjistit, kde se nejčastěji nacházela čtvrť obchodníků, řemeslníků, šlechty… A podle zjištěného vzorce následně vytvořit funkční mapu svého vlastního města. Ulice tvořeného města mohou být křivolaké, ale nesmíme zapomínat na to, že královská města vznikala i takzvaně na zelené louce (či drnu), kdy ulice kolem náměstí byly pravoúhlé a celé město bylo vytvořeno podle určitého pravidla.

Nad městem je pak dobré uvažovat ne jako nad kulisou příběhu, ale prakticky jako další charakter, neboť jeho život a proměna ovlivní samotný děj. 

2.3 Politika 

Ať již budeme psát příběh ze současnosti, budoucnosti, fantaskního světa, vždy se bude odehrávat v určité zemi, která je politicky zpravována. Samozřejmě při tvorbě vlastního světa nejsme tak limitováni jako u psaní z reálného světa, přesto však není vhodné si úplně vše vymýšlet. Inspirovat se můžeme například už u Platona a jeho rozdělení vlády. Platon se tímto rozdělením snažil poukázat na postupný úpadek vlády, přesto stále působí aktuálně. A jaké, že je toto rozdělení? 

Za vládu nejlepších považuje vládu Aristokracie – tím není myšlena šlechta, ale inteligence. V jeho pohledu by tedy vládnout měli filozofové, a to ve prospěch všech. První pokles od ideálu je Timokracie, kde se vlády chopí lidé toužící po moci a slávě – dle Platona se tak jedná o vojáky. Další poklesem se dostáváme k Oligarchii – vládě bohatých, kdy pouze nejužší skupina těch nejbohatších vládne světu a chudí nemají žádnou moc. Předposlední úrovní je Demokracie, kterou Platon považuje za vládu většiny (sám se nebojí označit ji za “lůzu”). Posledním, a nejhorším, typem vlády je pak Tyranie, která vzniká jakožto přirozená reakce na chaos demokracie. Do popředí vystoupí jedinec, který se nejprve stane vůdcem, avšak postupně se snaží veškerou moc a získávat pro vlastní prospěch, přičemž vládne pomocí násilí a strachu.  

Budeme-li tedy psát příběh, ve kterém vládne Timokracie, víme, že se jedná o vládu, kde čest a síla jsou brány za to stěžejní. Historicky se tak jednalo o Spartu. V příběhu však nemusíme psát jen o tom, jak daná země funguje, ale právě i poukazovat na to, v čem nefunguje. V čistě timokratickém státě se tedy nachází nespokojená vzdělaná elita, která je pro vojáky nepotřebná a nedostává se jí tak sluchu. Zároveň se zde mohou objevovat vojenští velitelé prahnoucí po bohatství, které budou hromadit – a tedy celý stát pozvolna nastupuje k cestě stát se oligarchním.  

2.4 Vaření

Určitě by se našlo mnoho lidí, kteří by řekli, že znalosti vaření jim při psaní nebudou k ničemu. Argumentovali by, že není nutné znát přesné postupy a popis přípravy lze odbýt tím, že se jen řekne, že se uvařilo jídlo. Leč opak je pravdou. Žijeme v době dostatku, kdy není problém sehnat jídlo jak běžně rostoucí na území naší země, tak exotické. A tak můžeme zapomínat na to, že ne všude je jídlo lehce sehnatelné.  

Vzhledem k rostoucí oblibě fantasy příběhů, které bývají často situovány historicky do období středověku, se může autor nevědomky uchýlit k chybě. Můžeme se tak setkat s případem, kdy sedlák přijde po celodenní práci na poli domů, a uřízne si kus masa k večeři. Historicky však nebyl mezi běžným lidem maso běžně dostupnou surovinou. V běžném životě si tak sedlák spíše dal luštěniny s chlebem, či nějakou z forem kaše. Maso bývalo pouze ve svátky a bylo tedy vzácností. A to se týká i zvěřiny, kdy lov v lesích podléhal zákazu a pytlačení v lesích panstva bylo trestáno. 

Navíc upytlačit divokou zvěř není nic jednoduchého a střelit srnu jednou ranou se nepoštěstí každému. Navíc by člověk většinu masa nedokázal spotřebovat – tedy jednalo by se o zbytečné zabití zdravého zvířete. K tomu připočtěme potíže se zpracováním masa a jeho přípravou. Klást oka a čekat na případný výsledek se poutníkům taktéž nevyplatí. Znalostí běžného jídelníčků a způsobem přípravy jídla se tak vyhneme sepsání nereálně působícího textu. 

Navíc někdy jsou to i jen drobnosti, které mohou rozhodnout u čtenáře o tom, zda bude s knihou pokračovat, či ji odloží. Za příklad si můžeme vzít knihu První čarodějovo pravidlo od Terryho Goodwina. V začátku této knihy se setkává Richard s neznámou ženou, kterou zachránil. V určité chvíli spolu tráví čas u ohniště, kde ona žena dá vařit čaj v plechovém hrnku. Ve chvíli, kdy se začne vařit, vezme hrnek do ruky… A nic se nestane, ačkoliv by měl být plechový hrnek rozpálený a neměla by být schopná ho udržet. Můžete si říct, že je to drobnost. Ale právě na těchto drobnostech stojí kvalitní příběh.

Autor nemusí nutně být michelinský kuchař. Přesto znalost základních postupů vaření může být inspirativní v oživení příběhů. 

3 Revize textu

Najít inspiraci při revizi vlastního textu? Je vůbec něco takového možné? Dle mého názoru tomu tak je, avšak k danému textu je nutné přistupovat jinak, než tomu bylo při samotném psaní. V následujících dvou podkapitolách se zaměřím na dva způsoby, které považuji za nejdůležitější.  

3.1 Odosobněné čtení  

Ač se to může zdát nesmyslné, čtení vlastního textu může přinést dostatek inspirujících podnětů. Je však nutné se na daný text dívat odosobněně. Málokdo si dokáže přečíst vlastní text a najít v něm věci, které by stály za vylepšení, ale jakmile se autor tento přístup naučí, může si být jist, že úroveň jeho textů se zvýší. K textu je tedy nutné přistupovat tak, jako by se jednalo o příběh jiného autora, kterému děláme beta čtenáře. Text pročítáme postupně a snažíme se v něm najít hluchá či nelogická místa.  

Tento přístup osobně doporučuji před samotným zasláním textu beta čtenářům. Těm bych poslala dva soubory – text samotný a druhý soubor s poznámkami, co si sama myslím, že stojí za úpravu a jakým způsobem. Dobrý beta čtenář si tento soubor nechá až po dočtení samotného díla a nebude tak ovlivněn, ale bude schopen o daných bodech následně diskutovat. 

3.2 Mazání textu 

S tím se pojí i nutnost promazávání textu a postav. Mnoho autorů se řídí známou poučkou “Kill your darlings”. Autor často napíše scénu, která se mu zdá geniální, ale pro posun v ději je prakticky zbytečná. Případně vymyslí úžasnou postavu, která však do děje prakticky nezasáhne. A právě v této chvíli by mu měla být inspirací zmíněná poučka. Scénu nekompromisně smazat (či si ji schovat do šuplíku – v jiném příběhu může posloužit i k posunu děje). Postavu, která je pro děj nepodstatná vymazat, či její charakter spojit s jinou postavou, která je pro děj nepostradatelná. Případně se můžete řídit radou Stephena Kinga, který zastává názor, že druhý koncept by měl být alespoň o 10% kratší, než byl původní. Nebojte se inspirovat radami autorů, kteří mají na svém kontě již desítky vydaných knih. 

Závěr 

V rámci této práce jsem se pokusila o sepsání seznamu, kde může (nejen) začínající autor nalézt inspiraci. Tento seznam nepovažuji za úplný, avšak vyjmenované body jsou dle mého názoru důležité a autor by je neměl vědomě opomíjet. 

Každý autor je však jiný a co jednoho člověka inspiruje, to pro jiného může být nepodstatné. K psaní a hledání inspirace by tak člověk měl přistupovat s otevřenou myslí, neboť aktuálně neexistuje žádný návod, jak správně psát. Z historie však existuje dílo Poetika, ve které se Aristoteles pokusil sepsat pravidla pro vytvoření kvalitního dramatu či komedie. Přestože se jedná o antické dílo, jeho přečtení stojí zvážení – neboť i v současné době se je velmi inspirativní. 

Prohlášení

V rámci vypracování zkoušky byla použita generativní AI (Chat GPT) pro vytvoření obrázku do kapitoly 1.5 Komiks, a to na základě vlastního promptu. Tento obrázek netvoří stěžejní část práce a slouží pouze jako doprovodná ilustrace textu.