Rex quondam rexque futurus – zobrazení Artuše v pověstech a dnes

Úvod

Rád bych přivítal všechny čtenáře této práce. Jedná se o písemnou práci Krajně ohavných zkoušek akademických z předmětu Artušových legend. Konkrétně se v této práci zaměřím na postavu Artuše v samotných legendách i v dnešních zpracování.
V úvodu bych rád uvedl, že mne mrzí, že kouzelníci nejsou takovými fanoušky kinematografie a sami takové věci nevytváříme. Samotná tato práce by následně byla mnohem zajímavější, protože bychom se mohli podívat i na kouzelnickou stranu věci. Dokázali bychom následně víc zapátrat z kouzelnického hlediska na magii, která se v Kamelotu skrývala. Jelikož toto neexistuje, musel jsem si vypomoci pouze kinematografií mudlovskou.
Do úvodu bych rád zahrnul i skutečnost, že veškerá kinematografie byla shlédnuta v originálním znění. Z toho důvodu bude i celá kinematografie stejným způsobem jmenována. Snažil jsem se všude i nalézt české ekvivalenty pro zájemce tato díla shlédnout. V průběhu textu se však budu více opírat o originální názvy, neboť takto jsou pro mne filmy i seriály známy, český překlad je dohledávaný až později.
Dalším bodem, který bych rád na úvod uvedl, je i způsob, jakým bych se chtěl na téma podívat. Jakožto pedagog Drobnohledu mám sklony hodně věcí analyzovat i z trochu jiného pohledu a tím bych se chtěl také řidit v této práci. Uvádím tedy, že valná většina obsahu tedy bude založena na mých domněnkách po shlédnutí jednotlivých věcí, které bylo potřeba pro tuto práci. Je velmi pravděpodobné, že Vy, čtenáři, nebudete s mými názory souhlasit a jsem otevřen k této diskuzi následně. Budiž tímto všichni čtenáři varováni, že v řádcích této práce se nachází spoilery, tedy čtení na vlastní nebezpečí. Pokud přesto hodláš, čtenáři, pokračovat, přeji Ti příjemné čtení!

Artuš v legendách

Shrnutí

Od samotného prvního čtení informací z legend, všichni musí vidět Artuše jako toho úžasného a skvělého krále. Však by to nebyla správná legenda, kdyby hlavní hrdina nebyl vykreslen jako čestný, dobrý a příkladný občan. V tomto případě se tedy jedná o krále, ale o to lepší, samozřejmě, musí být.
Při důkladném čtení legend se člověk dozví, že sám Artuš dosáhl na věci, které se považovaly za neuvěřitelné. V podstatě většina jeho úkolů a cest, na které se vydával, byla považována za neuvěřitelné. Díky tomu jeho legenda nabývá na větších rozměrech, než možná bylo původně zamýšleno.
Při mluvení o samotném Artušovi pak nemůžeme opomenout jeho Kulatý stůl a rytíře, kteří kolem něho sedávali spolu s Artušem. Tímto způsobem byla vytvořena rovnost a soudržnost mezi ním a jeho rytíři a rytíři se němli tak ostýchat mu, případně, odmlouvat či vyjadřovat svůj vlastní názor.

Pragmatický McCollinův pohled

Postupem času s různým průzkumem a hledáním nějakého seznamu, podle kterého jsem si mohl připravit seznam na shlédnutí, tím více jsem začal zjišťovat, jak moc si lidé chtějí legendu upravit k obrazu svému. Čím víc jsem pak vnímal práci jednotlivých autorů, tím víc jsem přemýšlel, jak by dopadl Artušův přístup v dnešní době a začal mi z toho běhat mráz po zádech. Rád bych zde trochu i Vám, čtenářům, přiblížil, co mne napadlo.
Když se podíváme na samotné rytíře kulatého stolu, tak všichni byli vybráni právě samotným Artušem. Ano, nikdo mezi nimi neměl panovat, ovšem... jeden člověk je ten, kdo je tam sám vybírá a sám si vybere, za co tam rytíře vezme. Můžeme mluvit o něčem jako senátu, když bychom to chtěli přirovnat k nějakém politickému směru.
 Řekněme si na rovinu, že z tohoto se může stát něco jako takový kult osobnosti, jen v trochu jiném podání. Vychytralý panovník si kolem sebe vybere jen a pouze lidi, kteří s ním budou souhlasit. Vytvoří si tak ten senát, na který se vše může svést, ačkoliv to budou jen lidi, kteří budou se vším souhlasit a kývat. Celkově by se to dalo shrnout do alibismu a favoritismu k vládě.

Pětice hodnotících aspektů

Pro ulehčení jakýchkoliv pozorování v průběhu práce jsem se rozhodl vybrat pětici důvodů, proč byl Artuše tak skvělým vladařem a v těchto pěti aspektech se dívat na Artušovo vyobrazení v moderní době. Tyto důvody jsou:
1) Upřímnost. Projevoval ji při všech svých akcích. S každým svým úkolem i při svém rozhodování řekl svým rytířům a poddaným úplnou pravdu a nevynechal nic. Díky tomu pak nikdy neměli problém mu věřit.
2) Inteligence. Byl velice sečtělým a vzdělaným vladařem. Často se uvádí, že před každým svým úkolem strávil v knihovnách a studovnách o den déle, než bylo nutné, aby nic nevynechal.
3) Odvaha. Nezalekl se žádné překážky při svých výpravách a díky tomu dokázal dosáhnout na všechny své cíle.
4) Nápaditost. Dokázal se přizpůsobit a to běžně i v průběhu nějaké výpravy. Větším dílem pak tato nápaditost pomáhala při výkonu vladařských povinností.
5) Příkladnost. Pod tím myslím spíše takové příkladné chování a inspiraci pro ostatní. Jeho chování a sebedůvěra dokázaly inspirovat jeho rytíře i poddané, ti se pak chovali jak nejlépe mohli.

Artuš v dnešní kinematografii

Monty Python and the Holy Grail / Monty Python a svatý grál (1975)

Skupina Monty Python je naprosto legendární a ač tedy se jedná o naprosté zneuctění Artuše, musel jsem i toto zpracování přidat do svého vypracování. Veškerá díla od Monty Python jsou jedinečná. Ač ne všichni k tomuto humoru mají blízko, já jej často vyhledávám. A pokud jsi, čtenáři, nic od Monty Python neviděl, začni tímto filmem, neboť nejvíc představuje jejich humor. Ni! Ni! Ni!

Pětice hodnotících aspektů

Když nad tím tak přemýšlím, je až nespravedlivé k tomuto Artušovi, abych se jej snažil připodobnit k tomu z legend. Řekněme si na rovinu, že postava Artuše zde byla nabubřelá, odporně sebevědomá a rozhodně bych si od něj nenechal poroučet. V tom je ale kouzlo Monty Python!
1) Upřímnost. Ano. Všechno řekl tak, jak bylo. Na lstivost měl jiné rytíře.
2) Inteligence. Ne! Vůbec! Měl takový ten klasický selský rozum (oproti ostatním postavám), ale rozhodně nebyl nějak sečtělý.
3) Odvaha. Ano. Ta se mu rozhodně nedá upřít! Však běžel s mečem tlouct do hradeb!
4) Nápaditost. Ne. Opět zmiňuji, že na lstivost a nápady měl jiné rytíře, kteří v tomto ohledu byli lepší.
5) Příkladnost. Ne. No... kdo po shlédnutí tohoto filmu chce být jako on? Ufff...
Nakonec si tento Artuš vedl mnohem lépe, než jsem čekal! 2/5 aspektů není vůbec špatné!

Merlin / Merlin (1998)

Dvojfilm Merlin je jedním z těch největších otazníků, které vůbec mám k doporučení. Bojím se, že většina našich studentů tento film nesvede, neboť je krásnou ukázkou kinematografie z 90. let. Obě části filmu jsou poměrně zdlouhavé na dnešní poměry, přesto se mi dvojfilm velice líbí a myslím, že by mohla i trpělivějším studentům. Asi největším plusem dvojfilmu je mladá Helena Bonham Carter! Jak skvostně zahrála Morganu!

Pětice hodnotících aspektů

K Artušovi jsme se zde dostali až dost později. Kolem dokola je velmi okrajová postava na to, že se jedná o krále. Musím přiznat, že jsem si k němu nevypracoval žádný osobní vztah. Zde bych to ale spíš trochu dal za vinu herci, neboť herec mi přišel jak vystrašený chlapec a to i ve scénách, kdy takový být neměl.
1) Upřímnost. Ano. To tomuto Artušovi upřít nemůžeme. Upřímný byl od A do Z.
2) Inteligence. Ne. Možná to ode mne vyzní zle, ale jeho inteligencí byl v podstatě Merlin. Už jenom skutečnost, že jakmile ho na chvíli nechal samotného, spustil se s Morganou, ač o ní nic nevěděl.
3) Odvaha. Ano. Odvážný byl, to není žádných pochyb. Už jenom z počátku, kdy byl ochotný šéfovi soupeřových vojsk dát do ruky Excalibur a nechat se zabít, protože věděl, co je v sázce.
4) Nápaditost. Ne. Zde opět vidím většinu nápaditosti v těch ostatních, kterými se obklopil.
5) Příkladnost. Ano. Zde bych řekl, že se jedná o příkladného vladaře, protože po svých poddaných chce to, co sám v podstatě dělá.
Artuš z dvojfilmu Merlin si vysloužil 3/5 aspektů.

King Arthur / Král Artuš (2004)

Film King Arthur byl vůbec prvním kinematografickým dílem, které jsem o Artušovských legendách viděl. A víte co? Tehdy jsem se do těchto legend zamiloval! Ač jsem tedy byl mladík a dokázalo mne očarovat kde co, přesto mne tento film tehdy oslovil nade vše!
Jelikož je to hodně let, co jsem tento film viděl, musel jsem si jej připomenout. A s radostí tak mohu říci, že ani po těch dlouhých letech je tento film pro mne stále velké ano. Počátek smutný rodinný a postupně i ta akce byla pěkná. Ač jsem se dlouho k filmu odhodlával, abych si nezkazil tehdejší nadšení, rozhodně mi nikam neuteklo! Pokud tedy mladším čtenářům nevadí trochu retro film (říkám trochu, protože je to furt po roce 2000) a ještě tento film neviděli, já bych jej rád doporučil.

Pětice hodnotících aspektů

Král Artuš v tomto podání pro mne nikdy nebyl moc významný, ač se podle něj film jmenuje. Ale to se mi právě i na filmu líbí. Kolem dokola mi film odpovídá tomu, jak byl kulatý stůl zamýšlen. Po shlédnutí tohoto filmu jsem byl nadšen právě z toho, jak Artuš sám nechával i u svých rytířů volnost jejich náboženství. Po znovu shlédnutí jsem byl úplně stejně nadšen o tom, jak byli všichni tito rytíři úplně stejnou mírou podstatní pro celý děj, jako měl právě Artuš.

1) Upřímnost. ANO! Od samotného začátku a to i přes to, co za klacky pod nohy mu dokázal házet Řím, tak Artuš byl ke svým rytířům naprosto upřímný.
2) Inteligence. Myslím si, že v tomto díle není až tak šíleně vyobrazeno, jak by mohlo. Již to, co jsem trochu zmínil v odstavci předtím, dávám zde ano.
3) Odvaha. Jednoznačně ano! I přes všechno kolem by nasadil život pro každého z nich a je to tam patrné.
4) Nápaditost. Zde si nejsem tolik jistý. Ale osobně si myslím, že v tomto vyobrazení spíš následoval v nápaditosti své druhy. Což mi i ukazuje na tu inteligenci.
5) Příkladnost. Zde je dosti komplikovaná, ale ve své podstatě ano. Tím, že v tomto vyobrazení byl římských přisluhovačem, nemohl být naprosto příkladným králem. Přesto však byl příkladným pro své rytíře. Následoval svých pokynů, ač jim tolik nevěřil a šel s nimi ruku v ruce.
Toto Artušovo vyobrazení si zasloužilo v mých očích 4/5 aspektů.

Shrek the Third / Shrek třetí (2007)

Ač se mnozí čtenáři zasměji, že zde uvádím i film o Shrekovi, Artuš je dost významnou postavou tohoto dílu. Ač u většiny animovaných filmů jsou další díly horší a horší. V tomto případě bych zmínil, že díl třetí mi přijde lepší než díl druhý, ale to je můj osobní názor. Zde si ale myslím, že se jedná o nejznámější ze všech filmů a seriálů na seznamu zde vedeném.

Pětice hodnotících aspektů

Řekněme si narovinu, že tento Artuš je jedním z těch, který je nejvíce pochopený fanoušky kinematografie. Ba co víc, mnozí se v něm i vidí. Však postavu Artuše potkáváme jako největšího vyvrhela střední školy. Vyvrhel tak šílený, že i šprti jej věšeli na louče. O to zajímavějších je pak jeho vývoj v průběhu jednoho krátkého filmu a mrzí mne, že se neobjevil i v posledním Shrekovi.
1) Upřímnost. Ano. Ač místy trochu přikrášlená pravda, ale v naprosto logických situacích. V té upřímnosti bych mu dal ano.
2) Inteligence. Toť otázka. V průběhu celého filmu jsme se tohle moc nedozvěděli. Ovšem skutečnost, že dokázal převzít vše, co se za cestu naučil pro přesvědčení zlých, bych řekl, že nejspíš ano... Ale zde dávám ano i ne.
3) Odvaha. Ano. Kdo neodvážný by pro království, které nezná, šel před dav s meči? No řekněte mi, kdo?
4) Nápaditost. Ne. Za celý tento film mi nepřišlo, že by přišel s nějakým skutečně nápaditým řešením na něco. Kolem dokola jsem byl v tomhle ohledu hodně zklamán.
5) Příkladnost. Ano i ne. Na jednu stranu, kdo by chtěl dobrovolně následovat takového hňupa? Na druhou stranu pak dokazuje, že i ti k ničemu by mohli být velkými vladaři.
Kolem a dokola jsme u výsledku 3/5 aspektů souhlasí. Opět ale trochu lepší než 3 celá ne.

Merlin / Merlin (2008)

Merlin z roku 2008 je seriálem, po kterém jsem byl hodně na vážkách, zda se mi líbil či nikoliv. Jednalo se o seriál, ke kterému jsem se odhodlával dlouhou dobu a dostal jsem se k němu díky Certifikacím kouzelnického umění z předmětu Artušovských legend, kdy jedna část zkoušky byla seriálu věnována. Tímto ještě jednou děkuji kolegyni Centaurix za postrčení k tomuto seriálu. Proč tedy jsem si nebyl jistý (vlastně do dnes nejsem), zda se mi seriál líbil? Jsem přesvědčen, že je to kvůli tomu, že jsem si k žádné z postav nedokázal vybudovat větší vztah. Ač to možná některé čtenáře pobaví, ztotožnění se s postavami nás dokáže více ukotvit v kinematografických zázracích. Ač na tomto seriálu neshledávám mnoho validních problémů, nejedná se o můj oblíbený seriál. Přesto ale lidem, kteří mají legendy o Artušovi a Merlinovi rádi, jej vřele doporučuji, neboť má svou atmosféru a dobrý spád.

Pětice hodnotících aspektů

V první řadě bych chtěl mluvit o tom, jak na mne Artuš působil po většinu seriálu. Ač mu nemohu ubrat skutečné dozrávání v průběhu seriálu, vždy jsem k němu měl trochu větší neúctu, než by bylo záhodno. Nedbal na své svědomí a slepě následoval otce. Co však mi přišlo až komické, že nedokázal Merlina prokouknout... Ovšem to zmíním v těch aspektech. Každopádně se choval jako mnoho mých spolužáků z mudlovské školy a o to více mi dokázal být nepříjemný. Ale pojďme tedy na samotné aspekty.
1) Upřímnost. Zde, pokud si dobře pamatuji, by se mu dalo z 99% upřímnost přiřknout. Mám pocit, že tam byla jen drobná nesrovnalost vůči otci, ale... já se mu rozhodně nedivím!
2) Inteligence. Zde mám s tímto Artušem největší problém! Jak jsem naznačil předtím, stále nechápu, že Merlina nepodezříval nikdy předtím! Myslím si, že to bylo půl času naprosto evidentní, ale on Merlina bral jako toho ňouma a podržtašku, ten přece nemůže! No.. zde má ode mne velké ne!
3) Odvaha. Tak ta mu rozhodně nechyběla! Chtěl jsem mít kousavou poznámku na ten účes, ale... On jinak do všeho doopravdy byl schopný skočit po hlavě!
4) Nápaditost. Tak zde si taky nejsem úplně jistý, že bychom mohli mluvit o něčem takovém. Snad jediná nápaditost u něj byla v tom, jak si v hlavě odůvodnit, že Merlin nečaruje!
5) Příkladnost. Zde bych jej i pochválil. Byl jedním z mála na daném dvoře, kdo nekoukal na původ, což se mi líbilo. Kolem dokola jeho chování bylo dobré a dalo se následovat. Já dávám ano!
Artuš ze seriálu Merlin si vysloužil 3/5 aspektů.

Once Upon A Time / Bylo nebylo (2011)

Seriál Once Upon A Time je jedním z mých nejoblíbenějších seriálů vůbec. Ač vím, že široká veřejnost jej tolik nebere a pozdější série (jako ta, ve které se Artuš nachází) jsou již místy nenáviděné, musel jsem tento seriál zahrnout. Největším důvodem je tam právě to, jakým způsobem tam byl Artuš vykreslen. Kolem dokola ale musím zatleskat scénáristům tohoto seriálu, neboť to, jakým způsobem zakomponovali celé Artušovské legendy do svých příběhů je úžasné! První zmínka o těchto legendách byla již ve druhé sérii a to pomocí Lancelota. V plné kráse se ale Artuš vybarvil v páté sérii. Lidem, kteří se chtějí nechat unést představivostí a kreativitou pospojování různých světů z cizího pera tento seriál nadmíru doporučuji!

Pětice hodnotících aspektů

Jak jsem již zmínil, Artuš se vybarvil ve své kráse v páté sérii tohoto seriálu. Artuš zde byl naprosto fanatickým vladařem, který potřeboval spojit Excalibur, protože přeci bez něho nebyl úplným králem! Neúplný meč pro neúplného krále. Tímto krásným titulem se ověnčil on sám. Rytíře kulatého stolu pak měl jako své poskoky a oni pro něho byli ochotni udělat vše. Ač se takto choval ještě v Kamelotu, nejvíc to bylo patrné v době, kdy přistáli ve Storybrooke. Artuš ochotně nechal svého sluhu se obětovat „pro větší dobro“, které ale takové nebylo. No a pojďme tedy na hodnotící aspekty.
1) Upřímnost? Ani omylem! Od začátku Artuš všem říkal jen samé polopravdy a ohýbal si vše podle svého. Manželku ovládal pomocí kouzla... Otřesně pohořel v tomto aspektu!
2) Inteligence? Ach ano, tu zde na jednu stranu projevuje, ale špatným směrem. Opět je tam ukazován jako sečtělý muž s obrovskou knihovnou, to mu nemůžeme upřít.
3) Odvaha. I zde bych se přiklonil k tomu, že ta mu rozhodně nechybí. Při své výpravě dělal vše dosti po hlavě, aby dospěl ke svému cíli.
4) Nápaditost. Ani ta mu neschází, jen byla nejčastěji orientována špatným směrem. Právě ruku v ruce s tím ohýbáním pravdy. Přesto ale nápaditost splňuje.
5) Příkladnost. No a jsme u toho, co je trochu diskutabilní. Na venek se tak snažil působit, ale ve skutečnosti to tak nebylo. Ale když si vezmeme jenom ukázku Lancelota, který jej prokoukl, dávám i zde ne.
V našem hodnotícím žebříčku má tedy Artuš ze seriálu Once Upon A Time 3/5.

King Arthur: Legend of the Sword / Král Artuš – Legenda o meči (2017)

Film King Arthur: Legend of the Sword ve mne nechal spíše negativní než pozitivní dojem. Ač nemohu u tohoto filmu říci, že bych jej přímo nedoporučoval, je přesně z té éry filmografie, která mne moc nebavila. Hlavně udělat velkolepý souboj a nabušeného herce. Ač tedy nemohu říci, že by se mi herec nelíbil, nějak mi moc do role tolik neseděl. Co však oceňuji trochu více v tomto filmu, že se hodně zabývá i takovým psychickým blokem. To považuji za největší pozitivum. A dosti se mi líbil samotný úvod celého příběhu a jak se meč dostal do kamene. Nelíbilo se mi však to umění / neumění používat Excaliburu a co přesto svedl.

Pětice hodnotících aspektů

Postava Artuše v tomto filmu je pro mne právě asi jedna z těch horších... Čím víc nad tím přemýšlím, tím raději bych měl tento film, kdyby nebyl pojmenován po Artušovi. Ač od začátku byla jeho postava ochranitelská a všímavá, byl z něj spíše šílený bojovník než vladař. Je však pravda, že film končí ve chvíli, kdy se z něj ten vladař státi měl.
1) Upřímnost. Ano i ne... Lstivost vůči svým nepřátelům a kdy by se mu to mohlo hodit mi napovídá říci ne. Ke svým komplicům by byla odpověď ano. Dám tedy, velmi výjimečně, polovinu.
2) Inteligence. Zde mám jednoznačné ne. Samotný důkaz toho je v konci filmu, kdy již vladařem je. Místo snahy o nějakou diplomacii rovnou řekl Vikingům, že buď se mu podřídí, nebo bude zle, ve své podstatě.
3) Odvaha. Ano. Ta mu rozhodně nechyběla. Ač neměl často již za co bojovat, dokázal vzpomínat a odvážně pokračovat. Akorát u tohoto bych tu odvahu provázal drzostí.
4) Nápaditost. Ano. Veškeré jeho výpady a úkoly byly provázeny jeho nápaditostí. Rychle dokázal lhát a to efektivně (z počátku).
5) Příkladnost. Zde bych opět řekl ano i ne. Před pochopením Excaliburu bych řekl jednoznačné ne. Byl lstivý a rozhodně nebyl ten, kdo by inspiroval okolí. Po nástupu na trůn již to vypadá obráceně, ale není to jisté.
Výsledkem tohoto Artuše máme opět 3/5, ale trochu důležitějších než u ostatních 3/5.

Cursed / Prokletá (2020)

Ufff... Seriál Prokletá mi, upřímně, dal zabrat. A bez většího trápení přiznám, že jsem tento seriál nedokoukal, i když z toho mám trochu výčitky. Když jsem ale následně našel, že ač scénáristé měli připravenou druhou sérii a nebyla jim obnovena, nikterak se nedivím. Na jednu stranu chci říci, že seriál je velmi unikátní, ale... veškerý potenciál se pro mne naprosto ztratil. S postavami se člověk nedokázal ztotožnit, a děj místy nechápal. Ač trochu shodím sám sebe, jeden díl jsem ve výsledku viděl skoro 2x, protože jsem se snažil zorientovat v některých scénách. Artuš zde neměl být úplně hlavní postavou, ale ve chvíli, kdy vstoupil... No.. skoro tam býti nemusel.

Pětice hodnotících aspektů

O postavě Artuše se v tomto seriálu moc nedozvídáme. Spíš vídáme jeho chování vůči jiným osobám, než abychom si na něj dokázali udělat dobrý názor. Kolem dokola tedy o něm nemám úplně jisté informace a celá tato část bude víc o mých domněnkách než o nějakém větším zkoumání.
1) Upřímnost. Hned za začátku nám Artuš zalže. Jedná se o žoldáka a představuje se jako rytíř. Tedy upřímnost spíše ne.
2) Inteligence. Chm... té jsem si také nevšiml. Víc spoléhal na své svaly a šarm než na cokoliv jiného. Ještě tedy na zpěv. Ale dávám tedy ne.
3) Odvaha. Ta nejspíš nechybí žádnému Artušovi. Tomuto také nechybí. Zde je to ano!
4) Nápaditost. Opět bych se přiklonil k pozitivnímu vyjádření. Myslím, že v tomto ohledu je velice jasné a to i to, jakým způsobem dokázal nakládat se svým šarmem.
5) Příkladnost. A zde bych byl asi ještě víc negativní než u té upřímnosti. Tak ono už stačí skutečnost, že je žoldákem.
V těchto aspektech tedy uspěl jen 2/5.

Bonusové zmínky navíc

Charmed / Čarodějky (1998)

Ač v tomto seriálu nenajdeme Artuše, nachází se tam Excalibur. Právě tento díl jsem zde chtěl zmínit, protože tak trochu odpovídá i tomu mému pragmatickému pohledu. Nevím, do jaké míry si jej, čtenáři, pamatujete, ale těhotná Piper tehdy vytáhla Excalibur pro Wyatta. V tu chvíli se objevil „rádce“ a ten po ní chtěl spojit některé démony. Následně z nich vysál moc. Zde vidíme, jak by se i ten kulatý stůl mohl zneužít vůči někomu. Snad je to dobře viditelné pro všechny čtenáře.

Warcraft III (2002)

Budu upřímný a řeknu, že jsem nenalezl oficiální spojitost mezi Arthasem Menethilem a Artušem Pendragonem. Má logika ji tam ale dosti vidí. Ač tedy Arthasův otec nebyl Uther, Uther pro něj byl učitelem, je celou hru ukazován jako taková otcovská role pro něj v tom, jak mu pomáhá a zachraňuje. Ač byl zrozen princem, byl poslán mezi paladiny a nesměl mít žádné speciální zacházení. Po výstupu pak byl posílán na úkoly jako paladin a i ostatním říkal bratře. Osobně si myslím, že nějakou drobnou inspiraci tam autoři museli mít. Kde se pak zachová již odlišně je vyvražďování lidí, ale.. to už sem vůbec nepatří! Ale chtěl jsem jej zmínit jako takový vlastní názor mimo oficiální body.

Závěr

Závěrem bych rád poděkoval kolegyni Centaurix za vedení Krajně Ohavných Zkoušek Akademických. Velice si vážím jejího přístupu a doufám, že mé vypracování bude uspokojivé pro ni. Dále bych závěrem chtěl zmínit vlastní názor na vše dohromady. V tomto ohledu je patrné, že v legendách je Artuš vzat jako nadčlověk a dokonalost sama. V kinematografických dílech byl naopak Artuš vyobrazován více jako člověk. Ač měl mnohé kladné vlastnosti a stále se jej snažili ukázat jako něco víc než obyčejného člověka, byl polidštěn. To byla má snaha v celé práci nejvíce dokázat.