Lektvary, extrakty, výluhy a odvary (nejen) v Lékouzelnictví

Lektvary, extrakty, výluhy a odvary (nejen) v Lékouzelnictví

Obsah:

1. Úvod
2. Teorie Lékouzelnictví
   • Slavní Lékouzelníci
   • Vysvětlení pojmů
   • Souvislost s mudlovskou lidovou medicínou
3. Praktické Lékouzelnictví
   • Léčivé byliny a jejich aplikace
   • Alternativní využití léčivých bylin
4. Praktická příprava léčiv
   • Omamný čaj
   • Jednoduchý lék proti bolesti břicha
5. Závěr

1.     Úvod

Lékouzelnictví jako moje potenciální profesní dráha mě zajímalo od umíchání mého prvního lektvaru a postupem času tato ambice jen nabývala na síle. Každý úspěch při přípravě zejména velice složitých lektvarů mě podnítil k dalšímu snažení, ale postupem času jsem zjistila, že mnoho z těch nejkomplikovanějších lektvarů nemá dostatečně praktické a už vůbec každodenní využití. Myslím si, že Lékouzelník by měl být samozřejmě schopen bez chyby připravit cokoliv, ale neměl by zapomínat a už vůbec ne ohrnovat nos nad jednoduchými odvary a výluhy za použití jen několika léčivých bylin.

V této práci se proto zaměřím spíše na jednoduché lektvary s několika málo složkami a žádnou nebo jen minimální magickou modifikací, protože se domnívám a věřím, že na jednoduchý problém má být použito jednoduché řešení. Extrémně komplikovaných pojednání o kombinaci mnoha složek a postupů při přípravě lektvarů existuje obrovská spousta, ale zdá se mi, že chybí právě pohled na „obyčejné“ odvary, výluhy a masti, které dokáže připravit nejen vyškolený Lékouzelník a nebude hrozit nebezpečí katastrofálních důsledků.

Nejprve krátce zabrousím do teorie Lékouzelnictví a představím nejslavnější Lékouzelniky historie, dále vysvětlím běžně užívané pojmy a rozdíly v druzích lektvarů a srovnám mudlovskou „lidovou“ medicínu se základními poznatky Lékouzelnictví. V praktické části pak představím několik vybraných léčivých bylin a jejich alternativní využití a popíšu dva vybrané lektvary, jejichž přípravu i s fotodokumentací popíšu a připravím.

2.     Teorie Lékouzelnictví

V této části práce krátce představím nejslavnější Lékouzelníky naší historie, vysvětlím několik důležitých pojmů a nastíním vztah Lékouzelnictví a mudlovské lidové medicíny.

2.1  Slavní lékouzelníci

Lékouzelnictví je komplikované a velice precizní odvětví magie, které je věnováno navracení a udržování zdraví živých bytostí. Lékouzelníci jsou speciálně a profesionálně vytrénovaní v mnoha oblastech magie, mezi které v naprostém minimu patří lektvary, bylinkářství, přeměňování, kouzelné formule a obrana proti černé magii, a musí znát obrovské množství kouzel, bylin a jejich účinků a lektvarů z nich připravených a jejich vzájemné vztahy a účinky. Jedná se o nejkomplikovanější odvětví magie, kde sebemenší chyba může mít fatální následky. Lékouzelníky se tak stávají jen ti nejlepší z nejlepších už jen proto, že se musí obrnit obrovskou dávkou trpělivosti a odhodlání.

Mezi nejslavnější Lékouzelníky, kteří se nesmazatelně zapsali do historie, patří jednoznačně například Mungo Bonham, zakladatel Nemocnice svatého Munga pro kouzelnické choroby a úrazy, Linfred ze Stinchcombe, který vynalezl lektvar Kostirost, nebo Damocles Belby, který dal kouzelnickému světu naději žít téměř jako normální člověk i po vystavení se tak černé magii, jakou je útok vlkodlaka – Vlkodlačí lektvar. Zejména poslední jmenovaný je považován za obrovský úspěch, protože se nejednalo o člověka žijícího ve starověkých časech, ale v druhé polovině 20. století, a je tak inspirací a motivací pro všechny Mistry lektvarů a Lékouzelníků, kteří by snad mohli mít pocit, že všechno důležité už bylo vynalezeno. Každý nový příspěvek do tohoto odvětví magie, byť je na první pohled sebemenší a bezvýznamný, posunuje Lékouzelnictví na novou úroveň a přináší nám skvosty jako Vlkodlačí lektvar, které nejen usnadňují život postižených, ale pomáhají jim začlenit se plnohodnotně zpět do kouzelnické společnosti.

2.2  Vysvětlení pojmů

Slovo „lektvar“ je nadřazený obecný pojem, který zaštiťuje mnoho různých postupů při přípravě léčivých přípravků, a protože jsou si všechny poměrně blízké a liší se v detailech, je nutné se naučit jejich přesné postupy a vzájemně je nezaměňovat – v umění lektvarů je totiž preciznost klíčová.

• Odvar – části rostlin se vloží do studené vody, přivedou k varu a nechají se vařit po předepsanou dobu.
• Nálev – rostlina se přelije vřelou vodou, nechá louhovat po předepsanou dobu a scedí.
• Zápar – rostlina se přelije vřelou vodou a po předepsanou dobu se zakrytá nechá louhovat.
• Výluh – rostlina se přelije převařenou, ale vychladlou vodou a po předepsané době se scedí.
• Macerát – rostliny, které nesnesou horkou vodu, se vloží do studené vody, po předepsanou dobu se nechají odstát a velmi krátce povaří.
• Tinktura – rostlina se v láhvi zalije lihem a předepsanou dobu nechá uzavřená (cca 2 týdny).
• Mast – do vazelíny nebo oleje se přidají rostliny, vyvaří se vodou, scedí a přelije do nádob.

Každý druh lektvaru je vhodný pro jiný druh rostlin, jiný druh potíží a jiný způsob aplikace, je tedy nutné znát dokonale vlastnosti léčivých rostlin a dále použít nejlepší úsudek v závislosti na konkrétních pacientových potížích.

2.3  Souvislost s mudlovskou lidovou medicínou

V dávných dobách mudlové léčivé rostliny a byliny využívali v hojné míře a nikdy k tomu nepotřebovali vyspělé technologické postupy nebo náčiní, stačila jim horká voda a nádoba, ve které směsi míchali. Oslněni vlastní inteligencí a pokrokem však začali zapomínat na snadnou léčbu každodenních lidských neduhů, místo přírodních léčiv začali polykat chemické přípravky a na lidi sbírající bylinky začali nahlížet jako na čarodějnice. Tím dokázali všechny nabyté vědomosti téměř vytlačit z povědomí a hrozilo, že se tyto znalosti zcela vytratí. Naštěstí existuje náš kouzelnický svět, který na dary přírody nezapomněl, a díky životu s mudly se přírodní léčba kašle, rýmy nebo bolesti břicha vrací zpět i mezi naše nekouzelnické přátele a členy rodiny. Proto je dnes možné sledovat návrat k přírodě a využívání „alternativních“ postupů při léčbě různých nemocí a potíží.

3.     Praktické Lékouzelnictví

V této části se zaměřím na praktické využití léčivých bylin a představím dva jednoduché a účinné lektvary, jejichž přípravu přesně popíšu a zdokumentuji.

3.1  Léčivé byliny a jejich aplikace

V této části práce se zaměřím na výčet a popis vybraných léčivých rostlin, jejich účinky a využití v lektvarech. Záměrně jsem vybrala jednak rostliny, o kterých se říká, že pro odrozence našich zeměpisných šířek a délek fungují jako všelék a s trochou nadsázky „vše, co potřebujeme ke zdravému životu“, a jednak rostliny, které jsou mně známé nebo méně využívané mudly i kouzelníky, a přitom jsou hojně rostoucí, mnohdy až považovány za plevel.

Nejprve tedy byliny, které nás středoevropany zaručeně vyléčí – jedná se o bršlici kozí nohu, šťovík, kopřivu dvoudomou, česnek podivný, ptačinec prostřední, pampelišku, česnáček lékařský a sedmikrásku chudobku. Už zde je vidět, jak málo si všímáme darů přírody, když sedmikrásky považujeme na svých trávnících za nechtěnou ozdobu a pampeliškám vyhlašujeme přímo válku.

• Bršlice zlepšuje funkci kloubů, tiší revmatické bolesti, pomáhá vylučovat sůl z těla.
• Šťovík podporuje trávení a povzbuzuje chuť k jídlu.
• Kopřiva čistí krev a podporuje cévní systém, posiluje imunitní systém.
• Česnek má antioxidační účinky a snižuje cholesterol.
• Ptačinec má vysoký obsah vitamínu C.
• Pampeliška podporuje činnost jater.
• Česnáček lékařský podporuje činnost ledvin.
• Sedmikráska má protizánětlivé účinky a blahodárně působí na kůži.

To je jen krátký výčet nejdůležitějších léčivých účinku tohoto sedmera zázračných bylin. Lze je konzumovat jako odvary, používat jako masti, nebo přidávat do salátů a polévek. Nejlepší je kombinace jich všech právě ve formě salátů nebo jako ozdoba a dochucení například těstovin nebo superzdravých fazolí se zálivkou.

Ve druhé části věnované méně známým bylinám, které jsou mnohdy považovány za ničím prospěšný plevel, se ještě na chvíli vrátím k bršlici – kromě vnitřního užití se totiž skvěle osvědčuje i při úlevě od komářích štípanců, což zajisté ocení mudlové i kouzelníci při procházkách přírodou (mimochodem na bršlici lze narazit opravdu všude, skoro jakoby nám ji příroda servírovala na zlatém podnose!). Z dalších bylin, kterých je samozřejmě nespočet a z očividných důvodů je zde nemohu popsat všechny, jsem vybrala tyto mé oblíbené zástupce:

• Divizna – jakmile se na zahrádce nebo na poli vysemení a zapustí kořeny, je opravdu obtížné se jí zbavit, ale proč bychom to dělali? Je skvělá na průdušky, nachlazení, rýmu, kašel, má močopudné účinky a ošetřuje játra a slezinu, působí protizánětlivě.
• Kostival – má hojivé a protizánětlivé účinky, je skvělý na modřiny a jiná lehčí poranění, ale působí jako urychlovač při hojení zlomenin (však je také hlavní přísadou Kostirostu).
• Prvosenka – skvělá na podlitiny, revmatismus, migrény, závratě, odstraňuje stres a nervozitu, zlepšuje spánek a při nachlazení i vykašlávání.
• Máta – detoxikační účinky, první pomoc při nachlazení, bolení břicha, nervozitě a stresu.
• Hluchavka – protizánětlivé účinky, upravují střevní činnost a má blahodárné účinky na dýchací ústrojí.
• Bez – silné močopudné účinky.
• Lékořice – působí proti žloutence, střevním a žaludečním potížím, vředům, svalovým křečím a napomáhá vykašlávání.

Jak je vidět, přírodní a účinný lék proti mnoha častým neduhům máme mnohdy doslova na dosah ruky. Kdoví, proč zejména ve světě mudlů povědomí o přírodní medicíně bez chemie upadlo v nemilost a říká se jí dnes „lidová“ nebo „babská“ a konverzace o ní má spíše ironický nádech a skeptický nádech. Naštěstí v našem světě stále víme, co je dobré, a jak jednoduché je tyto dary přírody využívat (i když už dnes také častokrát zbytečně moc experimentujeme a kombinujeme).

3.2  Alternativní využití léčivých bylin

Tato část není přes svůj možná mírně zavádějící název věnována žádným „hokusům pokusům“ v oblasti Lékouzelnictví. Pojednám zde o možnosti využití přípravků z léčivých bylin, které není nutné užívat vnitřně, což eliminuje riziko nesnášenlivosti nemocného na jakékoliv složky v lektvaru, a také vedlejší a nežádoucí účinky léčivých látek, které se projevují při průchodu lektvaru trávicím traktem a tedy i celým jeho organismem, což samozřejmě pak může vyvolat řadu dalších komplikací. Naopak, tyto způsoby účinkují přímo v problematických místech a šetrně, byť pomaleji odstraňují problémy. Právě kvůli delší době léčení se často sahá raději po léčivech s vnitřním užitím, což ne vždy nakonec znamená nutně efektivnější, na druhou stranu jde v Lékouzelnictví mnohdy o zápas s časem a není jiné možnosti než použít klasické lektvary. Proto zde popíšu příklad využití léčivých bylin v případě, kdy není bezprostředně ohrožen život pacienta, a je tak prostor pro šetrnou a efektivní léčbu.

Kromě mastí a olejíčků lze léčivé byliny využít i jako nálev do koupele, který s sebou vedle úlevy od primárních problémů nese i pozitivní vedlejší účinky, jako zvláčnění pleti a s trochou nadsázky i zkrášlení pacienta. K tomuto nápadu mě přivedla nejmenovaná spolužačka z mé koleje, když si stěžovala na bolavá záda ze všech těch knih, které s sebou stále tahá, a zároveň si posteskla na suchou a podrážděnou kůži. To mě přimělo vyvinout bylinnou koupel, která kromě psychického a především svalového uvolnění také nádherně zvláčňuje pleť a díky jemné masáži z přidaných solí se kůže na celém těle projasní a získá i zdravější barvu.

Využila jsem kombinace směsi několika bylin, které kromě léčivých účinků i příjemně voní. Jednalo se o jahodové listí, nať máty, jehličky borovice, citronovou trávu a listy rozmarýnu. Všechny bylinky jsem napěchovala do vyšší nádoby, zcela ponořila do octového nálevu a na suchém a temném místě jsem je nechala 10 dní odpočívat. Do horké vany stačí poté nalít dvě lžíce této směsi a během několika okamžiků se z vody line uvolňující vůně. Když se poté do vody ponoří celé tělo, o dokonalý léčivý zážitek je postaráno.

K tomuto způsobu využití léčivých bylin jsem se inspirovala u mudlů, kde něčeho podobného využívají ve velkém tzv. wellness instituce, což jsou jednoduše řečeno místa, kde člověka zkrášlí a odstresují odborníci na masáže podobně. Musím říct, že se docela podivuji nad tím, jak málo podobných úkonů využíváme my kouzelníci, když se jedná o velice jednoduchý a přitom efektivní způsob energizování organismu (jak mudlovského, tak kouzelnického) bez nutnosti polykat mnohdy ne příliš chutné lektvary.

4.     Praktická příprava léčiv

V této části provedu praktickou ukázku přípravy dvou lektvarů, které se v oblasti Lékouzelnictví hojně využívají. Vybrala jsem Omamný čaj a jednoduchý lék proti bolesti břicha – zejména ten druhý je velice praktický i zde na Hradě, zvláště poté, co se studenti přejedí večeře nebo sami experimentují s lektvary z Laboratoře.

4.1  Omamný čaj

Omamný čaj je již podle názvu otupující lektvar, který Lékouzelníci používají v případě, že je potřeba pacienta celkově znecitlivět tak, aby na něm mohly být provedeny závažnější a komplikovanější úkony. Jednoduše řečeno je pacient hluboce uspán, v podstatě se jedná o kouzelnickou verzi mudlovské anestezie, která je však o mnoho šetrnější a přírodnější, podává se ústně, ne žilou, a dokonce velmi lahodně chutná.

Příprava není nijak složitá, jen je potřeba hledat a najít správné přísady v co nejlepší kvalitě a přesné kvantitě. Konkrétně se jedná o 6 jehliček z túje, 2 jehličky z tisu, 3 stébla mladé trávy, 1 lístek odkvetlé třešně, 1 lístek odkvetlé švestky a 1 velmi mladý lístek růže. Lístky je možno nasbírat do zásoby a pomalu usušit, aby se dal lektvar připravovat i v zimě a člověk si přitom nemusel hrát na Marušku a 12 měsíčků.

Na dno nádoby se naskládají postupně jehličky z túje, tisu a stébla trávy a na ně se vloží lístky třešně, švestky a růže. Vše se zajile vařící vodou a pomalu míchá po směru hodinových ručiček větvičkou růže (ale dobře poslouží i ta třešňová). Už po prvních pár zamíchání by se z nápoje měla začít linout omamná vůně, která dokáže otupit i otrlého mistra lektvarů, takže se doporučuje mít na nose a ústech nějakou ochranu. Jakmile se nápoj dokonalé zprůzrační a dostane lehce narůžovělou barvu, je to známka toho, že je vhodný  podávání. Nesmí se cedit, je třeba ho pít se všemi přísadami stále uvnitř a především musí být velmi horký.

Žádoucí účinky se dostavují téměř okamžitě, již při vdechování par se pacientovi točí hlava a otupují smysly, po několika doušcích pak upadá do velmi hlubokého spánku, který trvá i 12 hodin (nejméně však 6). Mezi ty nežádoucí účinky po opětovném procitnutí patří silná bolest hlavy a mírná dezorientace, teré však během jednoho dne odezní.

Fotodokumentace a vzhled hotového lektvaru přikládám na extra pergamenech.

4.2  Jednoduchý lék proti bolesti břicha

Jak už jsem zmínila, jedná se o jednoduchou a zároveň velmi účinnou pomoc při žaludečním a střevní problémům. Je pro něj potřeba jen tří surovin – máta, med a citron. Možná se tyto ingredience nezdají dokonale magické, ale jak už jsem zmínila dříve, moderní doba ráda mává pohrdavě rukou nad takto prostými léčebnými prostředky, ačkoliv vždy byly a stále jsou tím nejjednodušším a nejefektivnějším způsobem léčby zdravotních neduhů bez zbytečných vedlejších účinků, které mohou způsobit příliš komplikovaně připravované lektvary za pomocí příliš modifikovaných léčivých rostlin.

Jak tedy na lék proti bolesti břicha? Stačí si připravit jednoduchý odvar z máty, který se scedí a nechá vychladnout. Poté se znovu mírně zahřeje (jen do vlažna) a vmíchají se do něj tři lžičky medu. Dvakrát se zamíchá po směru hodinových ručiček a nakape se do něj šťáva citronu (podle chuti). Znovu je potřeba míchat stejným směrem, tentokrát tak dlouho, dokud nebude med zcela rozpuštěn. Lektvar je pak potřeba přelít do uzaviratelné nádoby, která se vloží na 1 hodinu do lednice. Na bolest břicha pak stačí několik doušků, při déletrvajících obtížích nebo preventivně lze pít doušek denně. Lektvar má i další využití – jako obklad skvěle poslouží proti modřinám a otokům.

Bylo by dobré ještě zmínit, že lektvar není třeba pít studený přímo z lednice. Pokud někdo ledovým nápojům příliš neholduje, případně je zimomřivý nebo by prostě jen rád pocítil to teplo, které se umí krásně rozlít celým tělem po polknutí teplého nápoje, je možné si potřebné množství lektvarů odlít a ohřát. Nikdy se však nesmí ohřívat a poté opětovně vkládat do lednice veškerý obsah nádoby, která je určená ke skladování, lektvar by zkysnul a místo léčby bolesti břicha by způsobil pravý opak!

Fotodokumentace je opět přiložena na extra pergamenech.

5.     Závěr

Jako shrnutí bych uvedla, že pro Lékouzelníky je kromě kouzelnického vzdělání jakousi nutností i znalost a praktické využívání odvětví, které by mudlové nazvali „lidovou“ či „šarlatánskou“ medicínou, nad kterou často nemoudře ohrnují nos a považují to za cosi historického, co kdysi snad fungovalo, ale dnes bylo nahrazeno moderními postupy. Jen velmi nerada bych viděla podobný „pokrok“ v Lékouzelnictví, a i když se samozřejmě ne všechno dá vyléčit jednoduchým výluhem, věřím tomu, že nejjednodušší cesta je často také ta nejlepší.

Na závěr bych ráda poděkovala za podnětné téma, díky kterému jsem si mohla jednak sama rozšířit obzory, jednak naopak podstatně zúžit zaměření ve své budoucí profesní dráze. Ve svém Lékouzelnickém snažení bych se ráda vrátila co nejvíce k přírodě bez nutnosti využívání kouzel, přeměňování a dalších modifikací léčivých bylin, které jsou už tak plné magických vlastností, zkrátka naučit se těžit z darů přírody tak, jak nám je poskytla. Tato práce mi tedy poskytla odrazový můstek, na kterém můžu nyní stavět své další akademické výzkumy a následně (doufejme) i Lékouzelnickou praxi.