Nejnebezpečnější tvorové mezi kočičími šelmami

Nejnebezpečnější tvorové mezi kočičími šelmami

Osnova:

I. Úvod

II. Kočkovité šelmy

• Chiméra
• Gryf
• Mantichora
• Nundu
• Sfinga
• Wampuma
• Hřivoun

III. Videa

IV. Závěr

V. Zdroje

I. Úvod

Vítej, milý čtenáři, při úvodním slově mé písemné práce z předmětu Nauka o tvorech nejnebezpečnějších. Jde o práci zaměřenou na nejnebezpečnější kouzelnické kočkovité šelmy, které chodí po našem magickém světě. Mudlové si o nich vyprávějí historky a my, kouzelníci, se snažíme, držet tyto šelmy mimo jejich dosah.

Šelmy, které jsou níže uvedeny, nejsou žádní mazlíci, které by chtěl mít každý doma. Ve většině případů jde o krvežíznivé tvory, kteří neskrývají svůj zájem o maso, ať už z jiného kouzelnického tvora, či ze samotného kouzelníka.

Nutno ale podotknout, že i tito tvorové mají duši a srdce a mým zájmem, a zájmem všech magiozoologů, je ochránit je před nimi samotnými a kouzelníky, jež mají zájem na jejich drahocenných částech těla. Ve většině případů se totiž jedná o tvory, kteří mají magické schopnosti a různé části jejich těla jsou využívané v lektvarech. 

Budu ráda, když si o tvorech přečteš pár řádků a vyhneš se tak nepříjemnému kontaktu s těmito šelmami. Neznalost totiž neomlouvá a věř, že čím víc o nich budeš vědět, tím se z tebe stává zkušenější magiozoolog.

II. Kouzelnické šelmy

Kouzelnických šelem, které jsou nám doposud známy, je velmi poskrovnu. Každých pár let se objeví nová, kterou Ministerstvo kouzel zaznamená a nadále zkoumá. Je potřeba si uvědomit, že každá je specifická. Ne všechny dokáží kouzelníka ihned zabít. Některé si dokážeme "ochočit", i když tu spíše hovořím o jakési partnerské rovině mezi vámi a tvorem. K některým se raději nepřibližovat a jiné si zase získáte určitým přístupem. To nám každopádně dokazuje skvělý magiozoolog Mlok Scamander, který se již s nejednou šelmou setkal a dokázal s ní navázat spojení, které mu leckdo závidí.

•     Chiméra
  
  

"Nikdo, kdo to má v hlavě v pořádku, se o bodloších nebude učit raději než o chimérách."

(Hermiona Grangerová interpretující slova Rubeuse Hagrida)

Chiméry jsou magická zvířata vyskytující se jen velmi vzácně. Jejich původ přichází z Řecka. Jde o krvežíznivého tvora se lví hlavou, jasně zlatou hřívou, ve které svítí bílé oči, tělem horské kozy a dračím ocasem. Kvůli její násilnické povaze byla Ministerstvem kouzel klasifikována jako extrémně nebezpečný tvor, zabiják kouzelníků a rovněž jako tvor neschopný ochočení a výcviku. I samotná vejce chiméry jsou na trhu se zbožím těžko obchodovatelné a řadí se do klasifikace A, tedy velmi přísně střežené zboží, v případě prodeje trestně stíháno.

Pokud zabrousíme do kouzelnické historie, nalezneme jen jeden příklad, kdy byla chiméra zabita. Kouzelník, který tak učinil, ale sám zemřel na vyčerpání z boje.

Další případ střetu s chimérou se stal v řeckém Mykonosu, kde chiméra sežrala Dai Llewellyna, slavného velšského famfrpálového hráče z týmu Caerphillských katapultů.

Můžeme zmínit roky 1987 - 1989, kdy se chiméra údajně objevila i v Bradavicích. Profesor Silvanus Kettleburn ji spatřil, jak se potlouká po pozemcích. Následující rok jí našel neznámý student v Zapovězeném lese, ale nedokázal si ji získat. Dokázala to až zmijozelská studentka Liz Tuttleová. Tento rok začal profesor Kettleburn o chimérách přednášet.

Poslední kouzelnická historická zmínka o chimérách je z pamětí pana Harry Pottera. Po chiméřím vajíčku tajně toužil Rubeus Hagrid. Chtěl ho zařadit v Harryho pátém ročníku do osnov předmětu Péče o kouzelné tvory, což se mu Hermiona Grangerová snažila vymluvit. Prý by to bylo příliš nebezpečné, a to ještě v době, kdy Bradavice hostili Dolores J. Umbridgeovou.

Mým skromným přáním je, aby kouzelníci respektovali chiméry a jejich území. Jde o úžasnou hříčku přírody a byla by škoda, kdybychom přišli o tak úžasného tvora.

•     Gryf

"On už zemřel. Lepší taková smrt- lepší každá smrt- než tohle živoření na židli. Jestli ho ten gryf zabije, stejně mu zachrání život."

(Peter S. Beagle)

Gryf, stejně jako předešlý magický tvor, pochází z Řecka. Jde napůl o gigantického orla (hlava a přední nohy) a napůl o lva (tělo a zadní nohy). Je zajímavé sledovat, jak se část gigantického orla snoubí se lvím tělem. Hnědé peří přechází z horní části těla do zlatavé srsti v dolní části těla. Gryf umí, díky svým mohutným orlím křídlům, létat. Jeho nejvyhledávanější potravou je samozřejmě syrové maso.

I když ho Ministerstvo kouzel řadí klasifikačně do třídy nebezpečných tvorů, existuje několik málo kouzelníků, se kterými se gryfové dokázali skamarádit. Zkušení kouzelníci si s tímto tvorem dokáží poradit tak, aby se stali rovnocennými partnery. Kouzelníci gryfy nejčastěji využívají k hlídání svých největších pokladů.

Pokud zabrousíme do dějin našeho kouzelnického světa, například do roku 1927, mohli bychom narazit na gryfa, kterého si ve svém suterénu choval Mlok Scamander. Případně nám socha majestátního gryfa hlídá vchod do kanceláře ředitele Bradavic.

S gryfem jsem se osobně setkala jen jednou v malém městečku, kde ho chovala jedna kouzelnická rodina. Zajisté jim něco strážil. 

•     Mantichora 

"Nic není pro šelmy lepší, než když se jejich oběť domnívá, že je v bezpečí.“ 

(Jeaniene Frost)

Ministerstvo kouzel řadí mantichoru do nejvyšší možné klasifikace. Jde o extrémně nebezpečného tvora, který nelze ochočit ani vycvičit a pokud s ním kouzelník zkříží cestu, vítězem souboje bude jednoznačně mantichora. Její kůže totiž pohlcuje veškerá známá kouzla a jakmile svou oběť bodne štířím ocasem, nastává okamžitá smrt.

Mantichora je tvor s lidskou mužskou hlavou, lvím tělem a jedovatým štířím ocasem. Kolují zvěsti o tom, že když pojídá svou kořist, tak si přitom polohlasně prozpěvuje. Rovněž je známo, že je dokonce schopna lidské řeči. I přes svou inteligenci byla mantichora klasifikována jako “zvíře”, protože nedokáže potlačit svou krvežíznivou povahu.

Je znám případ z roku 1296, kdy mantichora kouzelníka pouze zmrzačila a běžela dál. Ostatní kouzelníci se do boje proti ní nepouštěli, už jen z toho důvodu, že se k ní báli vůbec přiblížit.

V roce 1957 byl posmrtně vyznamenán, Merlinovým řádem první třídy, Norvel Twonk, který zachránil mudlovské dítě před zuřivou mantichorou.

Z historie známe také zakázané křížení Rubeuse Hagrida. Ať už kouzlem nebo jiným záhadným způsobem dokázal Hagrid zkřížit mantichoru a ohnivého kraba. Vznikla tím nová hybridní forma zvířete, jež pojmenoval třaskavý škvorejš. Dodnes nevíme, jak to dokázal, přesto ale potrestán nebyl a tito hybridní tvorové se objevili v Turnaji tří kouzelníků.

Trochu pochybným je rok 2010, kdy jistá mladá kouzelnice Theresa Stadtová, údajně chovala mantichoru od mláděte a pojmenovala jí pan Whiskers. 

Mantichora je vážně nepochopený tvor. Nemyslím si, že by se dala chovat (viz odstavec výše), přeci jen potřebuje svůj prostor a jejich povaha není určena k tomu, aby se "skamarádila" s kouzelníky.

•     Nundu

„I šelmy mají strach.“ 

(Stanislav Jaksch)

Nundu je opravdu nádherné zvíře, které připomíná obrovského leoparda. Najdeme ho především ve východní Africe, ale byl viděn už i v jiných částech tohoto světadílu. Jeho kůže je stejně jako u mudlovského leoparda nádherně zlatavá s černými fleky. 

Jde o kočkovitou šelmu, která se řadí do klasifikace extrémně nebezpečných tvorů, jež jsou neochočitelné a výcviku neschopné. I když jde o ohromného tvora, dokáže se pohybovat velmi tiše. Jeho nejsmrtelnější zbraní je dech, kterým je schopen zlikvidovat celé vesnice. Na jeho dopadení je třeba více než stovka kouzelníků, kteří vědí, proti čemu stojí a dokáží jednomyslně jednat proti tomuto tvorovi.

Z historie k nám jistě proniká jméno slavného zloděje Eldona Elsrickla. Ten si ze svých cest z Afriky přivezl do Londýna mládě nundu. Mládě mu mělo hlídat dům, aby se nikdo nepovolaný nedostal dovnitř. Vždy, když Eldon přicházel s lupen domů, tak klíčovou dírkou seslal na nundu omračující kouzlo. Nundu samozřejmě rostlo a stále více sílilo. Jednoho dne, když se Eldon vracel z loupení domů, zapomněl seslat omračující kouzlo a jakmile otevřel, nundu si na něm pochutnalo.

A pak tu máme opět známého Mloka Scamandera, ten si v roce 1926, když cestoval po New Yorku, schovával ve svém kufříku nundu. Mlok měl zvláštní nadání, které by si přál asi každý magizoolog. Je méně pravděpodobné, že si získal důvěru těchto smrtících tvorů, ale jak tedy můžeme vysvětlit, že ho zvíře už dávno nezabilo? To nám asi zůstane záhadou.

Nundu je a vždy bude mou nejoblíbenější kočkovitou šelmou. Když jsme se o ní bavili v hodinách Nauky o tvorech nejnebezpečnějších, hltala jsem každé slovo. Kdyby nundu zdomácnělo, ráda bych ho přivítala do svého zvěřince. Ale obávám se, že nyní ho můžu jen pozorovat z dálky.

•     Sfinga

“Nejdřív si vzpomeň, kdo nejvíc se honosí,

a i když pozbyl čárku, se jako duha skví.

Hned nato doprostřed to slůvko najít zkus,

na které zastaví koně a pak i vůz.

Nakonec poslouží ti jediná slabika:

když zbledne velká hvězda, zůstane hvězdinka.

Spoj ty tři navzájem a zvíš, zda dál smíš jít:

kterého z živých tvorů bys nechtěl políbit?”

(Sfinga, Harry Potter a Ohnivý pohár, kapitola 31 - Třetí úkol)

Sfinga je magický tvor, který pochází z Egypta. Ministerstvo klasifikovalo sfingu jako nebezpečného tvora, se kterým by si znalý kouzelník snad uměl poradit. Sfinga má lidskou, povětšinou ženskou, hlavu, kterou zdobí oči do tvarů mandlí a dlouhé zlatavé lví tělo. V tlapách má sfinga neuvěřitelnou sílu. Už více než tisíc let stráží kouzelníkům poklady. Sfinga není krvežíznivý tvor, pokud se nepřiblížíte k pokladům, které má střežit. Potom samozřejmě zaútočí. Ministerstvem kouzel byla označena za šelmu, a to z toho důvodu, že se chová agresivně vůči lidem. 

Sfinga si libuje v hádankách a hlavolamech, které jsou někdy až extrémně dlouhé. Jde o velmi inteligentního tvora, který umí s kouzelníky komunikovat. Stejně inteligentní ale musí být kouzelník, který se pokusí přes sfingu projít tím, že uhodne její hádanku. Pokud hned napoprvé neuhodne, jedním skokem ho sfinga zahubí. 

Z dějin nám může být známo jméno Crispin Cronk. Tento kouzelník choval na svém dvorku několik sfing. Jelikož byl jejich chov v 19. století v osobním vlastnictví zakázán, žádalo Ministerstvo kouzel, aby Cronk sfingy předal správním úřadům. Cronk ovšem protestoval a sfingy předat nechtěl. Proto byl poslán do Azkabanu a sfingy si přebralo oddělení pro kontrolu a dohled nad kouzelnými tvory. Sfingy pak toto oddělení nechalo převést do jejich rodné země - Egypta.

Utkat se se sfingou v hádankovém souboji je poměrně složité. Osobně jsem to ještě nezkoušela. Obdivuji každého, kdo se do toho pustí. Sama bych za špatnou odpověď nechtěla být sežrána. 

•     Wampuma

„Čas strávený s kočkou není nikdy promarněný." 

(Colette)

Ve Spojených státech amerických konkrétně v Appalačských horách najdeme kočkovitou šelmu se jménem wampuma. Svým vzezřením připomíná mudlovskou pumu, ale má o jeden pár končetin více. Wampuma je nádherný elegantní tvor, který má fascinující schopnosti. Každý kouzelník by rád uměl to, co umí tyto šelmy. Svýma žlutýma očima je schopna hypnózy a bravurně ovládá nitrozpyt. 

O wampumách se dozvídáme především od Čerokézů, kteří jí studovali. Oni jediní od ní dokázali získat srst k výrobě hůlek. Wampuma je velmi rychlá šelma, předběhne dokonce i letící šíp. Dokáže chodit po zadních nohách a je téměř nemožné jí zabít, je velmi silná. Proto jí Ministerstvo kouzel řadí opět mezi extrémně nebezpečné tvory, které nejdou ochočit natož pak vycvičit.

V sedmnáctém století byla založena severoamerická škola Ilvermorny (Stříbranov) a jedna z kolejí má ve znaku právě wampumu a je po ní pojmenována.

Píše se rok 1832 jistý kouzelník Ábel Treetops ze Cincinnati přišel s tím, že dokáže wampumu ochočit, aby hlídala obydlí kouzelníků. Když mu do domu vtrhla KOKUSa, aby zjistila, jak dokázal Ábel ochočit wampumu, našla jen několik málo maguárů, které Ábel pomocí zvětšovacího kouzla, zvětšil. Jednalo se tedy o podvod.

Isolt společně s Williamem (William byl kouzelnická bytost, která je podobna našemu skřítkovi) pozorovali wampumy v jejich přirozeném prostředí, především pak jejich mláďata.

Na počátku 20. století se chlupy z wampumy používaly do jádra hůlek.

Wampuma je opředena mnoha mýty i u mudlů. Osobně jsem se s tvorem ještě nesetkala, ale dopisuji si s kamarádkou ze Stříbranova, která o wampumách ráda a často mluví.

•     Hřivoun

„Kočky nemají jména… To jen vy lidé máte jména. Protože nevíte, kdo jste. My víme, kdo jsme, tak nepotřebujeme jména.“

(Neil Gaiman)

Hřivoun k nám přichází z Číny. Prozatím o něm víme pramálo. Jedná se o obrovské tvora, který dosahuje výšky až dospělého slona. Není známa klasifikace tvora, Ministerstvo kouzel ho označuje jako šelmu, proto jsem ho i já zařadila do seznamu kočkovitých šelem.

Hřivoun je tvor, který má pruhované pětibarevné tělo, dlouhý rozcuchaný vícebarevný ocas, dlouhé ostré drápy a v tlamě mu ční čtyři mohutné tesáky. Dokáže kolem sebe ohýbat prostor, proto se dokáže přesunout z jedné části města na druhou stranu během mrknutí oka. Je to ohromně silný tvor. Z pamětí Mloka Scamandera víme, že si dokázal hřivouna získat díky hračce.

V dějinách se nám objevuje hřivoun (spíše tedy hřivounice) ve spojení se jménem Skender. Skender byl krutý majitel cirkusu, který zajal hřivouní slečnu, měl ji uvázanou na řetězu a z obrázků bylo jasně vidět, že trpěla. Podařilo se jí ale nakonec uprchnout a v září 1927 se setkala s Mlokem Scamanderem. Ten hřivounici pomocí hračky uklidnil a dostal z francouzských ulic do svého kufru, kde o ní nějakou dobu pečoval.

Ráda bych se o hřivounech dozvěděla více. Svým úsměvem mi připomíná Šklíbu (kocoura z mudlovských pohyblivých obrázků o Alence v říši divů). Znalost tohoto tvora by nás totiž mohla přiblížit více k čínským tvorům, kterých není rozhodně málo.

III. Videa

Pohyblivé obrázky od mudlů - Chiméra

Pohyblivé obrázky od mudlů - Gryf

Pohyblivé obrázky od mudlů - Sfinga

Pohyblivé obrázky od mudlů - Mantichora

Pohyblivé obrázky od mudlů - Hřivoun

IV. Závěr

Závěrem bych ráda poděkovala profesoru McCollinovi, že mi umožnil skládat zkoušku z jeho předmětu. Rovněž mu děkuji za trpělivost s mými všetečnými otázkami.

Ráda jsem se prošla světem kočkovitých šelem, které ve svém okolí zřídkakdy uvidím. Doufám, vážený čtenáři, že i ty teď budeš obezřetnější na svých cestách. Pokud vstoupíš do teritoria některého z výše uvedených tvorů, využij všech svých možností, aby se tobě ani tvorovi nic nestalo. 

Obdivujme kočkovité kouzelnické šelmy a učme se jim naslouchat, jedině tak dojdeme k tomu, aby nás začaly respektovat.

V. Zdroje

Fantastická zvířata a kde je najít - J.K. Rowlingová

Harry Potter a Tajemná komnata - J.K. Rowlingová

Harry Potter a Vězeň z Azkabanu - J.K. Rowlingová

Harry Potter a Ohnivý pohár - J.K. Rowlingová

Harry Potter a Fénixův řád - J.K. Rowlingová

https://harrypotter.fandom.com/wiki/Main_Page

https://citaty.net/citaty-o-kockach/

Děkuji,

Kim Sarah Reevesová