Dobrý den, slečno Niane,

předem mé zkoušky mi dovolte vyjádřit obrovský dík za nesmírně inspirující a skvělé zadání. Žádné lepší pro mě neexistuje! Děkuji Vám také za péči, se kterou se věnujete studentům svého parádního předmětu. Nemohla bych si přát lepší profesorku, než jste pro mě v posledních pěti ročnících byla Vy. Byla to jízda!

Úloha sdělovacích prostředků 
v období druhé války s Lordem Voldemortem

Obsah práce:

1. Úvod
2. Úloha sdělovacích prostředků ve válečných konfliktech obecně
3. Kouzelnická periodika
- 3.1. Denní věštec
- 3.1.1 Denní věštec těsně po vzkříšení Lorda Voldemorta
- 3.1.2 Denní věštec po uznání návratu Lorda Voldemorta
- 3.1.3 Denní věštec a provoldemortovská propaganda
- 3.2. Jinotaj
4. Mudlovská periodika
5. Nepapírové sdělovací prostředky – rozhlas
- 5.1 Oficiální vysílání
- 5.2 Neoficiální vysílání
6. Posouzení úlohy periodik z pohledu studenta Šéfredaktorského minima
7. Závěr
8. Slovníček pojmů, zdroje

1. Úvod

Sdělovací prostředky jsou nedílnou součástí života všech, nebo alespoň téměř všech, obyvatel planety Země. Role médií je velmi důležitá, protože přinášejí zprávy z aktuálního a dnes již celosvětového dění. Témat, kterými se zabývají, je nepřeberné množství. Mudlové i kouzelníci si kupují noviny, poslouchají rádio a sledují dění, které se jich přímo dotýká.

V této práci bych se ráda zaměřila na několik bodů, jak je vidno již z obsahu.

V první řadě je to obecná role sdělovacích prostředků ve válečných konfliktech, v další pak samozřejmě zhodnocení postojů kouzelnických periodik Velké Británie v období války s Lordem Voldemortem. Velkou úlohu v této části bude hrát Denní věštec jakožto nejčtenější a lidmi obecně hodnocené jako nejserióznější papírové periodikum kouzelnického světa. Poměrně velkou roli zde bude zastupovat i Jinotaj, mnohými kouzelníky odsuzovaný jako poněkud bláznivý plátek, vydávaný v době druhé kouzelnické války Xenofiliem Láskorádem. Samozřejmě nepominu ani vysílání kouzelnického rozhlasu. Samostatnou kapitolu budou tvořit sdělovací prostředky mudlovské a také zhodnocení celé úlohy z pohledu studenta Šéfredaktorského minima.

2. Úloha sdělovacích prostředků ve válečných konfliktech obecně

Sdělovací prostředky přinášejí aktuální dění a zprostředkovávají ho masám. To je podle mě jejich hlavní úloha - informovat. V dobách válečných konfliktů ale hrají ještě daleko větší roli. Mohou být využity v rámci propagandy, popisovat dění, dodávat lidem odvahu, informovat o bezpečnostních nařízeních a doporučeních, mohou samozřejmě přinášet zprávy o vývoji válečného konfliktu a o jeho obětech. Musíme si ale uvědomit, že válečný stav je stavem mimořádným, tudíž je mimořádné i počínání sdělovacích prostředků. Ty jsou navíc v těchto dobách ještě silně ovlivňovány postoji vlád nebo přímo vládami samotnými. Mimořádné situace vyžadují mimořádný přístup, proto se můžeme ve sdělovacích prostředcích v dobách válečných konfliktů setkávat s propagandou namířenou proti nepříteli, cenzurou a zkreslením či přímo zatajováním informací. První případ je přirozeným využitím sdělovacích prostředků - v době války musí být národ jednotný. Jak prohlásil Abraham Lincoln, "rozdělený dům nemůže stát". Rozdělený národ nemůže odolat nepříteli, proto je propaganda ve sdělovacích prostředcích, které se dostanou ke každému obyvateli země, přirozeným prostředkem k posílení pospolitosti a soudržnosti. Cenzura a zkreslování či zatajování informací mají naopak zabránit panice, která by nutně vedla k pochybám a ty posléze k rozdělení. Všechny tyto prostředky můžeme najít v mudlovské historii, příkladem budiž Velká válka a 2. světová válka. V kouzelnické historii i v dobách nedávno minulých je samozřejmě můžeme najít také. O tomto ale až níže.

3. Kouzelnická periodika

Kouzelnických periodik existuje poměrně velké množství, ať už se jedná o seriózní, či méně seriózní noviny. Za hlavní představitele obou zmíněných kategorií můžeme považovat Denního věštce a Jinotaj.

Úloha kouzelnických periodik ve válce je v podstatě totožná s úlohou periodik mudlovských, liší se v podstatě jen tím, že nahlíží na situaci z kouzelnického hlediska.

3.1. Denní věštec

Denní věštec, dlouhodobě hodnocený jako nejserióznější noviny kouzelnického světa, měl – alespoň teoreticky – téměř po celou dobu druhé kouzelnické války plnit informační roli. Ve skutečnosti se zde objevovaly protichůdné informace, které byly silně ovlivňovány postojem ministerstva kouzel. Nejednalo se zde pouze o příklady, které jsem uvedla v předchozím bodu, jak by se mohlo zdát, ale doslova o dezinformace, lži a pomluvy, které měly vést k diskreditaci hlavních představitelů odboje proti Lordu Voldemortovi - Albusi Brumbálovi a Harry Potterovi. V následujících podkapitolách se pokusím ozřejmit vývoj informací, které jsme se ve válečné době mohli v Denním věštci dočíst.

3.1.1. Denní věštec těsně po vzkříšení Lorda Voldemorta

Tesně po vzkříšení Lorda Voldemorta, které se událo na konci Turnaje Tří kouzelnických škol 24. června 1995 [1], začíná propaganda ministerstva kouzel, vedená formou článků s cílem zdiskreditovat v očích veřejnosti Harryho Pottera, který byl tohoto vzkříšení  přímým svědkem. Spolu s ní začíná i snaha zdiskreditovat ředitele Školy čar a kouzel v Bradavicích Albuse Brumbála. O toto se zasluhují tehdejší ministr kouzel Kornelius Popletal, šéfredaktor Denního věštce Barnabáš Cuffe a redaktorka Rita Holoubková. Cílem jejich jednání bylo přesvědčit veřejnost o tom, že si Harry Potter, ve snaze získat pozornost kouzelnického světa, návrat Lorda Voldemorta vymyslel a že Albus Brumbál, jeho mentor, není schopen nadále plnit funkci ředitele školy. Popíráním návratu Lorda Voldemorta prakticky znemožnili celé kouzelnické populaci, aby se připravila na nadcházející válku, čímž bezesporu zapříčinili bezprostřední ohrožení našeho světa. Můžeme se jen dohadovat, co za jejich jednáním stálo, nicméně odvolávání se na snahu nevyvolat paniku neobstojí, neboť si ministr kouzel žádnými dostupnými legálními prostředky neověřil, jestli je informace o návratu Lorda Voldemorta pravdivá, či nikoliv. Tímto postupem přirozeně rozdělili kouzelnickou společnost, protože část lidí věřila ministerstvu a Dennímu věštci a část pro změnu Harrymu Potterovi a Albusi Brumbálovi, což nutně vedlo k tomu, že byla kouzelnická veřejnost ještě více ohrožena. Svůj podíl na tom zřejmě měli i významní Smrtijedé, kteří s největší pravděpodobností ovlivňovali veřejné mínění tak, aby činy, za něž byli odpovědní, byly připisovány něčemu úplně jinému. Úlohou sdělovacích prostředků ve válečném stavu je právě naopak společnost stmelovat, aby byla silná a jednotná, proto si myslím, že zde došlo k obrovské strategické chybě.

3.1.2. Denní věštec po uznání návratu Lorda Voldemorta

Návrat Lorda Voldemorta uznal r. 1996 samotný Kornelius Popletal poté, co ho na vlastní oči spatřil na ministerstvu kouzel, kde Lord Voldemort svedl souboj s Albusem Brumbálem. Ihned se v Nedělním věštci (víkendová modifikace Denního věštce) objevil článek TEN-JEHOŽ-JMÉNO-NESMÍME-VYSLOVIT SE VRACÍ [2], v němž Kornelius Popletal, tehdy ještě ve funkci, potvrdil návrat Lorda Voldemorta. Následně byl Kornelius Popletal zbaven funkce ministra a nahrazen v úřadu Rufusem Brouskem. V této době se Denní věštec vrátil k informační roli, uznal svědectví Harryho Pottera a začal veřejnosti přinášet zprávy o aktivitách Smrtijedů, jakými byly například zřícení mostu v Brockdale, vraždy Amelie Bonesové a Emmeliny Vanceové, a objevují se zde seznamy mrtvých a pohřešovaných kouzelníků. Můžeme zde ale samozřejmě najít pouze informace upravené a zkreslené, neboť ministerstvo kouzel pochopitelně ani za relativně spravedlivého ministra kouzel Rufuse Brouska nijak netoužilo po tom, aby veřejnost předpokládala, že nejsou schopni si se Smrtijedy poradit. Rufus Brousek byl později mučen a zabit Smrtijedy a nahrazen  Piem Břichnáčem, který byl ovládán kletbou Imperius.

V této době ale ministerstvo vydává vlastní letáky, které informují o tom, jak se zabezpečit před útoky Smrtijedů a jejich spojenců, což je záslužná činnost, nicméně je mnohými chápána pouze jako daň tomu, že se Lord Voldemort vrátil, než snaha o skutečné bezpečí obyvatel. [3]

3.1.3. Denní věštec a provoldemortovská propaganda

Pod vedením Pia Břichnáče, který byl ovládán Smrtijedy, začalo ministerstvo kouzel spolu s Denním věštcem s protimudlovskou, protipotterovskou a provoldemortovskou propagandou. [4] Kouzelníci z mudlovských rodin byli tehdy prohlášeni za zloděje magie a Harry Potter se ocitl na seznamu hledaných osob, aby podal vysvětlení vraždy Albuse Brumbála. Ministerstvo kouzel ovládlo noviny, zároveň však začalo vydávat i letáky, které tentokrát varovaly před mudlovskými šmejdy nebo označovaly Harryho Pottera jako "Nežádoucího č. 1". [5] V tomto můžeme samozřejmě vidět podobnost se světem mudlů a s chováním některých nejen válečných představitelů - v rámci propagandy a snahy spojit společnost je nutné ukázat na nepřítele, nebo ho dokonce uměle vytvořit, a tím dát společnosti směr. Společného mají oba příklady mnoho, především ale to, že se cíleně zaměřují na určité skupiny obyvatel (čistokrevné, z nesmíšených rodin) a přesvědčují je o jejich výjimečnosti, aby je mohly ovládat, ovlivňovat a vést směrem, kterým potřebují.

3.2. Jinotaj

Jinotaj a jeho šéfredaktor Xenofilius Láskorád jako jeden z mála novinářů kouzelnického světa stál na straně Harryho Pottera v dobách, kdy se ministerstvo kouzel snažilo kouzelnickou společnost přesvědčit o tom, že si návrat Lorda Voldemorta pouze vymyslel. V Jinotaji během roku 1996 vyšel o této události rozhovor  s Harrym Potterem, sepsaný Ritou Holoubkovou, která se dříve snažila o jeho diskreditaci na stránkách Denního věštce. [6]

Ani v dobách po návratu Lorda Voldemorta a jeho uchvácení ministerstva kouzel Jinotaj nepřestal, samozřejmě s nejvyšším stupněm utajení, podporovat Harryho Pottera a odbojovou organizaci Fénixův řád. Až únos Lenky, dcery Xenofilia Láskoráda, donutil šéfredaktora Jinotaje "změnit" názor a podporovat ministerskou protimudlovskou a provoldemortovskou propagandu. [7]

4. Mudlovské sdělovací prostředky

Po návratu Lorda Voldemorta a vypunknutí druhé kouzelnické války se samozřejmě objevily zprávy o jeho válečných aktivitách i v mudlovských sdělovacích prostředcích, například o zříceném mostu v Brockdale a zavraždění Amelie Bonesové. Bezprostředně po uznání jeho návratu ministerstvem kouzel se stalo několik událostí, které se dostaly i do mudlovských novin a televizního vysílání [8]. O různých dalších útocích zřejmě také informovaly, to ovšem nedokáži posoudit, neboť se v mudlovském světě děje tolik věcí, že není prakticky možné vše dohledat.

Samozřejmě to nebylo poprvé, kdy se do mudlovských médií dostaly informace z kouzelnického světa – připomeňme alespoň oslavy první Voldemortovy porážky [9] a útěk Siria Blacka Azkabanu. [10]

5. Nepapírové sdělovací prostředky – rozhlas

Ke sdělovacím prostředkům samozřejmě patří i rozhlas, v kouzelnickém světě sdružuje oficiální rozhlasové stanice Rozhlasová rada začarovaného zpravodajství. [11]

5.1. Oficiální vysílání

Oficiální vysílání, tedy stanice patřící pod Rozhlasovou radu začarovaného zpravodajství, se připojilo k protimudlovské, protipotterovské a provoldemortovské propagandě. [11] Z tohoto je zřejmé, že se v jeho vysílání objevují nejen propaganda, ale i dezinformace a cenzura.

5.2. Neoficiální vysílání

Neoficiální rozhlasové vysílání ve válečné době zastupuje Potterova hodinka, která působí ilegálně jako součást odboje. Hlavními představiteli jsou Lee Jordan a členové Fénixova řádu, kteří informují o činech Smrtijedů v kouzelnickém i mudlovském světě, dávají lidem návody, jak ochránit sebe sama, a i mudlovské sousedy, podporují Harryho Pottera a uvádí jména zavražděných a zatčených čarodějů. [11]

6. Posouzení úlohy periodik z pohledu studenta Šéfredaktorského minima

Z pozice studenta Šéfredaktorského minima je mou povinností zaujmout k tomu všemu, co jsem zde napsala, nějaký postoj.

Osobně musím říct, že v počínání oficiálních sdělovacích prostředků během druhé kouzelnické války vidím jasné porušení novinářské etiky. Lhát lidem, zatajovat vážné skutečnosti, osočovat osoby a snažit se je zdiskreditovat, je z mého hlediska velmi závažné porušení dobrých mravů. Tím spíše, pokud se jedná o novináře. Sdělovací prostředky mají za úkol informovat obyvatelstvo o tom, co se děje. Pravdivě a objektivně informovat, protože většina lidí věří tomu, co si přečte a nijak si neověřuje pravdivost podávaných zpráv.

Nicméně, každá mince má dvě strany. Jak jsem již řekla, mimořádné situace vyžadují mimořádný přístup. Je jasné, že lidé, kteří noviny vydávají, píší do nich články a vůbec pracují na jejich vzniku, musí zaujmout nějaké stanovisko, ať již chtějí, nebo nechtějí. Ve chvíli, kdy nesouhlas znamená přinejlepším uvěznění a přinejhorším smrt, si každý dobře rozmyslí, bude-li odporovat režimu, který je právě nastolen.

Problém ovšem spatřuji v počínání sdělovacích prostředků, především novin, v době před vznikem tohoto režimu. Zatajování důležitých informací, jejich zkreslování, převracení a tím pádem rozdělování společnosti, která by tváří tvář nebezpečí měla být jednotná, považuji za hazardování se životy, a to je věc, ke které by se žádný novinář, ať už je pod jakýmkoliv tlakem, neměl propůjčit.

Abych nebyla jen negativní, musím říct, že co se týká mimořádných prostředků, které jsem zde popsala, jsou z novinářského hlediska zvládnuty velmi dobře, což jasně dokazují měnící se postoje společnosti vůči Harry Potterovi a Albusi Brumbálovi. Ať již se jednalo o snahu zdiskreditovat zmíněné, nebo o snahu informovat o nebezpečí, nebo dokonce i o propagandu a cenzuru, všechno toto bylo z novinářského hlediska napsáno profesionálně, textům nechybí promyšlenost ani poutavost. Objektivitu tomu ovšem přiřknout nemohu.

Denní věštec i Jinotaj reagovaly na změny situace po svém. Denní věštec se projevil jako periodikum, které je snadno ovladatelné a podřizuje se vládě, funguje jako její hlásná trouba, ať už o pravdivosti jejích slov pochybuje, či nikoliv. Jinotaj naopak stojí za svým názorem až do okamžiku, kdy je ohrožen život člověka blízkého šéfredaktorovi. To jasně vypovídá o morálních zásadách vedoucích pracovníků těchto novin.

7. Závěr

Co říci závěrem? Jakákoliv válečná situace je nesmírně vyčerpávající a nebezpečná. Je mimořádná. A mimořádné je i jednání lidí, kteří se v ní ocitnou. Nikdo nemůže zůstat stranou a každý si musí zvolit. Můžeme si říct, jak bychom volili my a můžeme polemizovat o tom, jestli byla volba ostatních špatná. Musíme si ale uvědomit, že každý člověk má někoho, koho chce chránit, byť by to byl on sám. Podle mého názoru je sice nepřípustné lhát, ale zároveň si myslím, že v situaci, kdy jde o životy lidí, je to někdy nutností. Z osobního novinářského hlediska jednání novinářů Denního věštce neschvaluji, nicméně musím uznat závažnost důvodů, které je k tomu, co za vlády Lorda Voldemorta v novinách vycházelo, vedly. Nemyslím si, že by přežili bez úhony, pokud by byli proti. A neumím si představit, že by jejich nesouhlas s tímto počínáním mohl něco změnit. Lord Voldemort se neštítil ničeho. A proto je zřejmé, že v novinách by vycházelo vše, co v nich vycházelo, ať už ve spolupráci s redaktory, nebo bez ní.

8. Slovníček pojmů, zdroje

Propaganda - rozšiřování názorů a informací za účelem vyvolání nebo zesílení určitých postojů nebo jednání. Je to systematické vytváření žádoucího společenského vědomí pomocí prezentování systematicky uspořádaných idejí, teorií, názorů,  nebo ideologií. Součástí propagandy je tendenční vysvětlování a modifikace postojů podle aktuální situace a přesvědčování o správnosti propagované myšlenky. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Propaganda)

Cenzura - kontrola a omezování sdělování informací – ať už předávaných mluveným slovem, tiskem nebo dalšími formami vyjadřování. Slouží pro udržení ideologického monopolu, uchování státního, firemního či vojenského tajemství nebo uchování hlásaných morálních principů. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Cenzura)

Dezinformace je lživá, klamná, falešná informace, která má za cíl ovlivnit úsudek a názor jedince, více osob či celé společnosti, tak aby vyvolala zdání důvěryhodnosti a pravdivosti. Je v antagonistickém postavení k pravdivé zprávě. V základním dělení se rozlišují dezinformace pasivní, kdy dochází k manipulaci již existující informace, ve smyslu jejího zpoždění, zatajení či likvidace. Druhou skupinou jsou dezinformace aktivní, které jsou vyráběny či záměrně pozměňovány. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Dezinformace)

Diskreditace je podrytí, ztráta důvěry, snížení něčí důvěryhodnosti, autority (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/diskreditace)

Zdroje:

[1] http://cs.wikipedia.org/wiki/Data_v_Harrym_Potterovi
[2] Harry Potter a Fénixův řád, kapitola 38 - Začátek druhé války
[3] Harry Potter a Relikvie smrti, kapitola 3 - Chtě nechtě
[4] Harry Potter a Relikvie smrti, kapitola 11 - Úplatek 
[5] Harry Potter a Relikvie smrti, kapitola 13 - Komise pro registraci čarodějů z mudlovských rodin
[6] Harry Potter a Fénixův řád, kapitola 26 - Věci viděné i nepředvídané
[7] Harry Potter a Relikvie smrti, kapitola 21 - Příběh tří bratří
[8] Harry Potter a Princ dvojí krve, kapitola 1 - Extra ministr
[9] Harry Potter a Kámen mudrců, kapitola 1 - Chlapec, který zůstal naživu
[10] Harry Potter a Vězeň z Azkabanu, kapitola 2 - Osudový omyl tety Marge
[11] Harry Potter a Relikvie smrti, kapitola 22 - Relikvie smrti

Prohlašuji, že jsem tuto práci sepsala sama a s použitím uvedených zdrojů.

Bilkis Blight, 10. 6. 2015