- postaví se před profesorku a komisi –

Dobrý den,

Ještě než Vám předložím samotný manuál, chtěla bych říct něco o tom, jak jsem došla ke zkušenostem, díky kterým mohl vzniknout tento manuál.

V prvé řadě jsem si zašla na Ministerstvo kouzel, kde jsem vyhledala příslušné oddělení, Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory, vyžádala seznam Hastrmanců v okolí. Zpočátku mi ho dát nechtěli. Když jsem jim ale řekla, že bych potřebovala alespoň jedno místo, kde se nějaký Hastrmanec nachází, kromě toho v Hanibalovém jezeře, na zkoušku KOZA, jedno místo poblíž mi ukázali.

Rovnou mně upozornili na to, ať dobře zvládnu umisťovací kouzlo a pro jistotu, abych si zařídila kurz hlubinné nitrobrany. Nebo ať mám sebou doprovod, který má kurz hlubinné nitrobrany za sebou, aby mohl v případě potřeby zasáhnout.

Pro to, abych za celý měsíc zvládla obhlídnout terén, zkrotit Hastrmance a pokusit se ho vycvičit a zároveň stihnout absolvovat kurz hlubinné nitrobrany, jsem si domluvila menší úlevu v hodinách, když po skončení vše doženu.

A tak jsem mohla v klidu navštěvovat kurz a v pauzách obhlížet terén.

Skloubit to ze začátku nebylo snadné. Zvlášť, když jsem nevěděla, jak Hastrmanec bude vypadat, kdy vylézá ven, pokud vylézá. Nemluvě o kurzu hlubinné nitrobrany, který nebyl tak snadný jako klasická nitrobrana a nitrozpyt. Ovšem bez kurzu bych si nasadit Hastrmanci uzdu. Nechtěla bych být pozřena na dně jezera.

Uběhlo něco přes týden a pořád se mi nepoštěstilo Hastrmance potkat. Bylo slunečné počasí a hastrmanci nemají sucho a teplo moc v lásce. Na břehu jezera stál hustě obrostlý a vysoký strom. Byl z něj dobrý výhled na jezero, aniž bych riskovala toho, že by si mne Hastrmanec všiml a pokusil se mne utopit. Pokud se rozhodnu jít zase plavat, tak ne jako rozkouskované zbytky od svačiny. Konečně ty prosezené hodiny schovaná ve větvi přinesly ovoce.

Slunce ten den konečně zalezlé a schylovalo se k pořádnému dešti. Tak se nedivím, že se Hastrmanec rozhodl vystrčit hlavu a trochu se provětrat. Rozhodně jsem byla ráda, že vzal na sebe podobu koně a ne třeba přerostlého ďasovce. Tomu by se uzda nasazovala špatně, nemluvě o tom, že by vypadal dost komicky. Naštěstí pro mě ho prozradily orobince, které měl na místě, kde obvykle koně mívají bujnou hřívu. A tak jsem seděla skryta ve větvích stromu, pozorovala hastrmance a dělala si na klubko pergamenů poznámky. Zároveň jsem si pořádně zmapovala okolí, abych věděla, kde všude budeme moct trénovat a odkud nejlépe mu uzdu nasadit.

V hradních stájích, kde se nachází kočáry, které nás vozí na začátku roku do školy, jsem se byla poradit a společně vybrali tu nejlepší uzdu pro Hastrmance. Dokonce jsem se s nimi dohodla, že umisťovací kouzlo můžu potrénovat ve stájích, kde budu uzdu umisťovat na stožáry, police, popř. testrály, pokud nějakého uvidím.

Po dvou dnech tréninku kouzla locus frenum jsem byla dostatečně zběhlá v umisťovaní uzdy na příslušné místo, že jsem se vydala k místním mudlům na průzkum.

K mudlům jsem si odskočila za jedním trenérem koní, aby mi poradil, jak se nejlépe a nejsnáze dá vytrénovat kůň. Rozhodla jsem se, že po nasazení uzdi, budu k němu přistupovat jako k obyčejnému koni. Co na tom, že kdyby mu uzda sklouzla, pokusí se mě pozřít a místo hřívy má orobinec. Následně jsem se vrátila na zbývající lekce hlubinné nitrobrany a cestou v hradní kuchyni zajistila velký přísun masa.

Ještě než jsem se rozhodla oficiálně se Hastrmanci představit a pokusit se mu uzdu nasadit, tak jsem musela vyzkoušet, jestli si kousky masa ode mě bude brát a zda mu to nebude s lidským pachem vadit. Potom, co pokaždé hromádka masa zmizela, jsem se rozhodla, že už je čas.

Na první setkání s Hastrmancem jsem si přivedla čtyři další osoby. Ne kvůli vychloubání, ale kdyby se nasazení uzdy nepovedlo na poprvé, tak se ho pokusím zmást. Hastrmanci mají problém se orientovat a soustředit na víc lidí naráz.

Byl deštivý den, takže Hastrmanec ležel na břehu a spal. Rozestoupili jsme se kolem, ale v bezpečnější vzdálenosti. Hlavou se mi honila myšlenka, jestli by uzda nešla, Hastrmanci, nasadit během spánku. Po rozmluvě s přihlížejícím jsem to vzdala. Protože by se mohl probudit a hned se zakousnout. Stoupli jsme si blíž k sobě, ale tak, že kdyby se probral a náhodou nás spatřil, ať jsme pohromadě. Mohl by být zmatený a nevěděl by, na koho se zaměřit dřív.

Rozhodla jsem se, že využiji situace, kdy Hastrmanec spal. Pozvedla jsem hůlku a tiše zašeptala kouzlo *locus frenum*. Uzda se zvedla do výše očí a pomocí myšlenek a hůlky jsem se pokusila uzdu Hastrmanci nasadit. Jenže jak bývá u mne zvykem, nepovedlo se mi jí umístit na poprvé. Takže se Hastrmanec probudil, protože jsem se mu trefila koncem uzdy do ucha.. Vydal prapodivný ječivý zvuk a očima těkal mezi námi. Podle mého hledal snadno ovládnutelného člověka, kterého by očaroval. A co hůř, na kterém by si smlsnul. Jeho pohled spočinul na Oliverovi! Uzda se válela někde v rákosí, protože jí tam Hastrmanec odhodil, když zatřepal hlavou při probuzení. Rozběhla jsem se, v celém tom zmatku, hledat uzdu a jedním okem pozorovala, jak Hastrmanec navazuje oční kontakt s Oliverem, který mu začíná podléhat. Oliver se pomalými kroky vydával směr k Hastrmanci, když mi došlo, že jsem čarodějka a uzdu jsem si přivolala pomocí *Accio*. Ihned jsem použila *locus frenum*, zatímco ostatní se pokusili Olivera udržet mimo břeh a v plném soustředění, aby se mu nic nestalo, padla uzda na své místo.Hastrmanec přestal frkat a hrabat kopyty. Oliver se zastavit a zmateně se rozhlížel kolem. Všem jsem poděkovala za pomoc a poslala je zpět.

Zhluboka jsem se nadechla a pomalým krokem ze strany, jsem se začala k Hastrmanci přibližovat. Ze strany proto, že nemá oči klasicky vepředu ale z boku. Zároveň jsem se pokusila o klidný a hlasitý hlas. Abych ho nevyplašila a on opět nezdivočel. Pomalu jsem se přibližovala k Hastrmanci a klidným hlasem na něj mluvila.

Když mne nechal dojít až k němu, v duchu jsem si říkala, že už mám vyhráno. Natáhla jsem ruku s prsty u sebe, abych Hastrmance pohladila po krku. Musel vycítit, že nejsem úplně jistá a klidná nebo to bral jako hru, ale uhýbal hlavou tak, že jsem ho nemohla chytit. Párkrát jsem se zhluboka nadechla a v nestřežené chvíli mu položila ruku na krku a pohladila ho. Mluvit jsem nepřestávala. A zatímco jsem se pokoušela Hastrmance uklidnil hlazením po krku a klidným tónem, jsem chytila otěže a usmála se.

- Obejde všechny přítomné a rozdá jim drobnou knihu - Zde naleznete manuál, který vychází z vlastních zkušeností. http://www.flipsnack.com/michaelarkudrnova/hastrmanec.html