Otisk duše do autorské tvorby

OTISK DUŠE DO AUTORSKÉ TVORBY

Anseiola Jasmis Rawenclav

Bradavická škola čar a kouzel

Bradavice, 2022

OBSAH

1. ÚVOD
   • ÚVODNÍ DRABBLE: KURZOR NA PRÁZDNÉ STRÁNCE
   • ÚVODNÍ DOUBLE DRABBLE: DIAGNÓZA: INSPIRACE
2. VŠE, ZA CO MOJE MENTÁLNÍ STAVY MOHOU
   • ILUSTRAČNÍ PADESÁTISLOVKA: ROZTEKLÁ ZMRZLINA
   • BÁSEŇ V DRABBLE
   • JEŠTĚ VĚTŠÍ DEPRESE NEŽ JSME DOUFALI
     • DRABBLE: SRDCOVÁ KRÁLOVNA
     • DRABBLE: ROZBITÁ
   • ZA TOHLE SKONČÍM V PEKLE
     • DRABBLE: VZHŮRU DO PEKLA
     • DOUBLE DRABBLE: SNÍM O LEPŠÍCH DNECH
   • POZITIVNÍ TVORBA (JAK TĚHOTENSKÝ TEST)
     • DRABBLE: PRINCEZNA

3. CO ŘÍCI ZÁVĚREM (ANEB ZBÝVÁ MI MÍSTO)

1. ÚVOD

Milá Eillen,

děkuji za vypsání zkoušky a za to, že se mnou máš trpělivost. :)

Když jsem se nad tématem zamýšlela poprvé, vyvstalo mnoho možností. Jedno jsem ale věděla jistě – duše se otiskává do veškeré mé tvorby. Protože to, co se děje okolo mne nebo uvnitř mne, mne v psaní velmi ovlivňuje. Mohla bych říct, že to přímo určuje to, co napíšu. Jsem velice citlivá osoba a všechno se mne nějak dotýká. To, jak se cítím, se promítá do mé tvorby. A tak se stává, že když jsem v pohodě a zrovna mne nesužují nějaké chmury, píše se mi velice těžko. Ale napsala jsem o tom drabble, protože to mi jde.

***

1.1 ÚVODNÍ DRABBLE: KURZOR NA PRÁZDNÉ STRÁNCE

Nejhorší je blikající kurzor na prázdné stránce. Ten pro Vás nic neudělá, jenom bliká, jako by se mohl pominout. A Vy sedíte, zíráte do toho... a co? A nic. Pořád nic. Pořád ta bílá stránka. Jako by se Vám vysmívala. Jako by říkala “Jo, ty nulo, nic jsi nenapsala a ani nenapíšeš. Vykvajzni se na to.” A takhle hnusně s Vámi mluví vždycky. Sráží Vaše sebevědomí do záporných hodnot a plácá se po rameni, jak je zase o jednoho autora méně. Dnes totiž píše každý a kurzor se snaží to efektivně selektovat.

OK, tak dneska nic, dám si radši kafe.

***

Dovol mi nejdříve zdroj mé inspirace přiblížit detailněji v mém druhém drabble v rámci této zkoušky.

***

1.2 ÚVODNÍ DOUBLE DRABBLE: DIAGNÓZA: INSPIRACE

Donedávna jsem si myslela, že mám jen dvě diagnózy, a to: smíšená depresivně-úzkostná porucha a generalizovaná úzkostná porucha. Ale to jsem šla jednou do Lidlu a představ si, měli tři diagnózy za cenu dvou! No přece to tam nenechám, nejsem blbá. Tak jsem to přinesla domů; a teď… co s tím? Můžu mít naprosto úžasné stavy, kdy lituju, že jsem na světě, a píšu o tom tak depresivní povídky, že by se z toho zabilo deset sluníčkářů. Můžu mít stavy šílené úzkosti, které mne naprosto paralyzují, a nejsem schopná ničeho, jen se choulím do klubíčka a modlím se, aby už to přestalo. No anebo moje nová diagnóza z toho Lidlu – můžu být depresivní a tři vteřiny na to se smát jak protržená a za pět vteřin se zase utápět v depresi. Asi by si měli líp vybírat, co do té akce dávají. Takovou fóbii z knoflíků bych uvítala raději než tohle. To máš pak pocit, že se zblázníš, a že nejsi normální. Teda, já nejsem normální ani trochu, jen bych někdy chtěla nebýt tak moc… No to je jedno. Navlíknu šaty s jednorožci, nahodím úsměv a nikdo nic nepozná. Jsem mistryně maskování. A můžu psát do aleluja, inspirace přišla.

***

Nejraději píšu drabble; je to pro mne taková výzva, co všechno zvládnu napsat. Celá tato zkouška je . vlastně sbírka mých drabblat, která tě provedou některými mými mentálními stavy. Uvidíš, jak se mé deprese, sny, naděje, touhy atd. promítají do mé autorské tvorby. Protože… proč ne?

Drabble je prostě výzva. Napsat něco krátkého, co samo nese význam a čtenáři to něco předá. Ale chvíli jsem psala i dílka na padesát slov. A to byla někdy fakt síla. Někdy se povedlo, jindy ne…

2. VŠE, ZA CO MOJE STAVY MOHOU

Asi nejlepší takové moje dílo je o komplikovaném vztahu mezi mnou a mojí matkou. Jak jako že Freud by měl radost? Ticho tam vzadu! Ještě musím dodat, že tohle jsem napsala už dávno a bylo to publikováno na webu piste-povidky.cz. Takže je to mimo soutěž.

***

2.1 ROZTEKLÁ ZMRZLINA

 „Jakou si dáme, oříškovou?“

„Ne, mamí, já chci šmoulovou!“

Seděly jsme na lavičce, lízaly zmrzlinu a plánovaly, jak si budeme odpoledne hrát na princezny.

Dnes na ní sedíme znovu, hledíme na sebe jako dvě cizinky, nemáme si co říct. A mně za boha nejde na rozum, jak se to stalo.

***

Tohle, jak už jsem psala, je asi moje nejzásadnější dílko, které kolikrát dostane i mne samotnou, když si to znova čtu.

2.2 BÁSEŇ V DRABBLE

Taky mám ráda básně v drabble, i když je to trochu rozkecávačka, které já osobně nemám moc ráda. Zaprvé mi moc nejdou, a zadruhé často nejdou ani ostatním, protože udržet myšlenku je někdy těžké. Preferuji ty dvouverše a občas se něco takového podaří i mně. Ale tady přidávám právě tu báseň v drabble, abys posoudila, jak zoufale mi to nejde (nebo jde). Musím podotknout, že tohle dílko už je trochu starší a dávám ho sem spíš pro ilustraci a mimo soutěž. Cílem bylo vytvořit drabble na vyjmenovaná slova po B. Já jsem si to tedy ještě s tou básní udělala těžší.

BÝT

Víte, jaké to je v mojí hlavě?

Bytí bije hlavou o zeď,

chce vyhnat všechnu tu havěť,

co se uvnitř zabydlela

Kolik obyvatel tady bývá...

přesto nábytek pokryl prach.

Strach schovává se v peřinách,

hraje si se stíny šachy

Noční můry uvnitř hlavy mi řvou,

hned zas šeptají, neslyšíš?

Jejich podlý, temný smích.

Tváří se, že mluví pravdu!

Zas od srdce se smát! Ale.. dobyly mne!

Můry, co šeptají slova.

Nepřestanou, mluví znova!

Kdo je má pořád poslouchat?

Tak ticho už, vy potvory jedny!

Za nic mi prostě nejde pochopit,

proč zde, ne jinde, chcete dlít.

Táhněte, sakra, do háje!

***

Sama už víš, že u básní mám velmi specifický styl psaní a asi se to ne každému líbí. Mně to dává volnost v tom vyjádřit přesně to, co chci. Nejsem vázána rýmy, občas ani rytmem, prostě je to takový básnický punk. Ovšem to chce fakt to správné rozpoložení, jinak je v tom pak spousta balastu a je to o ničem.

2.3 JEŠTĚ VĚTŠÍ DEPRESE NEŽ JSME DOUFALI

A to jsem já. Někdy usměvavá, někdy bláznivá, často smutná… a všechno dohromady a nic z toho. Někdy se zavírám do své bubliny a neumím z ní vylézt. Všechno se najednou zdá zalité mlhou, jako kdyby někdo vylil šálek smetany. Až na to, že tohle není sladké. To se v tobě vše stáhne úzkostí a ty jsi nejisté klubíčko nervů a chce se ti brečet, smát se… a zase brečet. A takhle několikrát dokola. A i když člověk objektivně ví, že ho lidé mají rádi… někdy to tak emočně vůbec nemá. A čeká, kdy konečně, ksakru, vysvitne to sluníčko, kdy bude zase teplo a světlo. Protože bloudění ve tmě a mlze už si užil dost.

Ostatně…

***

2.3.1 DRABBLE: SRDCOVÁ KRÁLOVNA

Jsem Srdcová královna. Jen ne ta z pohádky. Rozdávám srdce vyrobená z papíru. Foukám je lidem do obličeje a říkám: Podívej, někdo tě má rád! Pak se mi z oka vykoulí slza a já ji nechám kanout, kam jen bude chtít. Sakra, tak jednou tu máme svobodu, ne?! Pustím si k tomu smutnou písničku a budu tančit na její tóny. Kolem dokola a ještě jednou dokola, než se mi zamotají nohy a já spadnu dolů na prachovovou cestu. Budu tam sedět jak rozbitá porcelánová panenka a už mne nikdy nikdo nezvedne. Zakryji si uši před výbuchy a neuslyším tvou lásku.

***

2.3.2 DRABBLE: ROZBITÁ

Skončím rozbitá na zemi. Nikdo už mě nedá dohromady. Budu tam jenom tak ležet a doufat v lepší zítřky, které nepřijdou. Ale doufat můžu? Jsem ze své podstaty naivní, hledám v lidech to dobré, a pak se snadno spálím. A pak brečím. A pak se posbírám. A spálím znova.

Chtěla bych být motýl. Létat volně nad zemí, neplatit Daně, Ivaně ani Jirkovi. Schovat se do listí. Kopat nožičkama. Mrkat křídly. Tykadly vyťukávat morseovku. Protože, proč ne?

Zatím mi tu jen zbývají účty za elektřinu a plyn, který si pustím večer místo televize, protože světe div se, ještě nebydlím pod mostem.

***

2.4 ZA TOHLE SKONČÍM V PEKLE

Ale nepíšu jen absolutní depku. Kolikrát, když mám náladu trochu lepší (a je nutno říct, že všechno, co napíšu, ovlivňuje má nálada), vznikají taková… nekorektní dílka, která mne ale baví, protože mám velmi specifický sysl pro humra.

***

2.4.1 DRABBLE: VZHŮRU DO PEKLA

Mířím přímo do pekla. Ostatně, jednou se tam setkáme všichni. Já budu dvorní šašek a budu poskakovat kolem, dělat kotrmelce a všechno přeměním na dvě hromady nekorektních vtípků. Jako tuhle, když jsem seděla v ordinaci psychiatrie, kam jsem se hrozně bála, a pak jsme se s psychiatričkou hodinu smály. Nad mými diagnózami, nad tím, jak je svět naprd, nad rozličnými život ohrožujícími stavy. Protože proč ne? Lucifer bude točit ocasem a já budu vyprávět o tom, kolikrát jsem se zhroutila a chtěla to skončit. A budeme se smíchy potrhávat a popadat se za břicha. Just for fun. Zlatý hřeb večera.

***

***

2.4.2 DOUBLE DRABBLE: SNÍM O LEPŠÍCH DNECH

Sním o lepších dnech, kdy by z nebe nepršely rakety, a svět nebyl na kraji války. Všechno by bylo růžové, lidi by se zase zcela normálně vraždili starými osvědčenými způsoby. Vesele by vzrůstala kriminalita, čas od času by někdo něco vytuneloval (takové krásné české slovo, že?). A nějaká pandemie by klidně mohla táhnout do tmy; zase člověk nemusí mít všechno.

Teď se ale pár dědků těsně před smrtí rozhodlo, že je tohle všechno nuda. Souhlasím, však ono vypít si v klidu kafe už je trochu přežitek, že? Stejně mi by mi ale vadilo přikrývat se spolu s nevybuchlou minou. Nikdy nevíte, kdy překvapí a urve vám nohu. Nebo vás rozmetá na tři kilometry. Fun. Fun everywhere. Ale jak nad tím tak přemýšlím, jednou bych chtěla mít šanci se někde umýt, dojít si na záchod, dát řvoucího parchanta do školky a poslat manžela vytvářet hodnoty. Já můžu, díky Merlinovi. A plně si uvědomuji, že mám neuvěřitelné štěstí a že o to všechno můžu lusknutím prstů přijít. Stačí jen, aby jeden nejmenovaný pán vstal z postele levou nohou napřed. Nebo nějaký jiný pán. Záleží na tom? Pánů vždycky bylo nějak moc…

Sním o lepších dnech. Dnes, zítra, pozítří, za měsíc… budu snít.

***

2.5 POZITIVNÍ TVORBA (JAK TĚHOTENSKÝ TEST)

Někdy mne má nálada zavede na netušená místa. Do chrámu radosti, hojnosti, světla a tepla. Divné stavy, to ti povím. Nejsem na ně vůbec zvyklá a ta tvorba je kolikrát taková nejistá, protože za ní chybí někdy ty silné emoce. Ale tak, zkusila jsem to a tady přidávám výsledek. :)

***

2.5.1 DRABBLE: PRINCEZNA

Přeju si být princezna. Mám i šaty s jednorožci, takže už taky v podstatě jsem. Infantilní princezna s velmi specifickým syslem pro humra. Celý den bych si jen četla povídky od mladých nadějných autorů a hrála si na to, že jsem sežrala všechnu moudrost světa a můžu jim radit a vím všechno nejlíp. Pak bych šla do Velké síně a stěžovala si, že mi furt někdo posílá úkoly a dělala z toho hrozné drama, ačkoliv vše v pohodě stíhám. Pak bych se ponořila do tajů lidské mysli, samozřejmě zase mudrovala, a byla u toho heppy jak dva grepy.

Tak počkat…

***

3. CO ŘÍCI ZÁVĚREM (ANEB ZBYLO MI MÍSTO)

V závěru chci ještě jednou poděkovat skvělé Eillen, psaní zkoušky jsem si fakt užila.

Někoho by mohlo napadnout, proč jsem psala spíš samotná dílka a téměř nedala prostor teorii. Mohla jsem popsat, co autory nejvíc motivuje k psaní, trochu se rozepsat o zmíněných duševních poruchách a poruchám osobnosti. To vše by se jistě v práci vyjímalo. Situace ale tomuto nebyla nakloněna. Do práce jsem se zakousla jak vlk a nápady přicházely samy. Všechna drabble jsem měla napsaná v rámci asi tří dnů. Pak přišlo česání a nejistota. Je to dost dobré? Jak to bude reprezentovat moji autorskou tvorbu, hrad, jakou nám to s Eillen udělá vizitku? Snažila jsem se v tomto duchu psát co nejlépe. Ale jestli jsem splnila svůj cíl musí posoudit jiní.

Znám spoustu autorů, kteří si v psaní nevěří a to, co napíšou, radši posílají k přečtení jen pár lidem. Já to mám stejně. Dílka v archivu skoro nemám právě z tohoto důvodu: prakticky nikdy nesouhlasím s uveřejněním. Musím říct, že v tomto směru jsem byla s touto zkouškou KOZA docela na nervy. A úplně chápu lidi, kteří radši veřejné zkoušky odkládají; taky bych se kolikrát někam zahrabala a nevylézala.

Je mi jasné, že takhle to nejde dělat donekonečna. KOZU tedy není úplně nutné složit a já jsem vybírala ten správný předmět asi pět let. Tolik jsem se toho bála, že to prostě nešlo. Až přišla Eillen s tím, že zkoušku můžu psát u ní a že to snad nebude taková hrůza.

Chtěla bych na tomto místě závěrem podpořit všechny šikovné spisovatele: Nebojte se toho, nikdo vás nesežere. Na hradě je vás spousta a když překonáte svůj strach (jako já teď), může se stát něco skvělého. A ty pochvalné komentáře už vám nebudu psát jen já.

V Bradavicích dne 17. 12. 2022                                                                     Anseiola Jasmis Rawenclav