ZEMĚ MÉHO HOROLEZECKÉHO SRDCE

SLOVENSKO A VYSOKÉ TATRY

1. Úvod

2. Geomorfologie na Slovensku

3. Vysoké Tatry

     3.1 Vrcholy

     3.2 Údolí

     3.3 Plesa

     3.4 Chaty

     3.5 Specifické lokality

4. Fauna

5. Flora

6. Mimořádné tragické události

7. Závěr

1. ÚVOD

Téma práce se dá pojmout více směry. Chvíli jsem si hrála s myšlenkou vzlétnout k zasněženým a vznešeným štítům Himalájí a proletět se nad vyprahlým údolím Ladakhu. Ale nakonec má pozornost sklouzla k blízkým sousedům. Protože ne nadarmo mám ve svém statusu napsáno:

… konec našeho objevování bude tam, kde jsme začali a viděli vše poprvé…

A já jako malá kouzelnická holka s culíčky a malým oranžovým batůžkem šplhala po stezkách Vysokých Tater na Slovensku. A šplhat bych tam chtěla dnes. A i zítra.

2. GEOMORFOLOGIE NA SLOVENSKU

Slovensko je převážně hornatá země, na nížiny připadá pouze 11% její rozlohy. Většinu území zaujímá horský systém Západních Karpat. Přesněji řečeno se jedná geomorfologickou subprovincii - Vnitřní Západní Karpaty. Na slovenské území zasahují i Vnější Západní Karpaty, a to především kolem hranic s Českou republikou a Polskem. Směrem na Ukrajinu se geormorfologická provincie mění na Východní Karpaty. Na přiloženém nákresu vidíme grafické znázornění jednotlivých karpatských celků.

Nás ale zajímá především zmíněné Vnitřní Západní Karpaty a její systémy.

a. Fatransko-tatranská oblast

b. Slovenské středohoří

c. Slovenské rudohoří

d. Lučensko-košická sníženina

e. Matransko-slánská oblast

A opět se zaměříme na jednu oblast, a to tu první. Fatransko-tatranskou. Zahrnuje totiž nejvyšší a nejznámější pohoří Slovenska: Tatry, Nízké Tatry, Malá Fatra, Velká Fatra, Strážovské vrchy, Tribeč, Povážský Inovec, Malé Karpaty, Súlovské vrchy atd.

Možná vás zaujalo, že jsem zmínila vedle Nízkých Tater pouze Tatry. Ono to není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Tatry samotné se totiž dělí ještě na Západní a Východní Tatry. A ty také mají své podcelky, určitě znáte například Roháče Západních Tater. My se ale podíváme blíže na Východní Tatry. Ty mají pouze dva podcelky, a to Belianské Tatry a Vysoké Tatry, které najdeme na severu Slovenska na hranici s Polskem. Čtvrtina pohoří leží na polské straně, státní hranice prochází skrz.

Hurá a jsme doma. Konečně jsme se geomorfologicky dostali k oblasti, která nás zajímá nejvíce.

3. VYSOKÉ TATRY

Když jsme se složitě dopracovali k našemu cíli, doufám, že vás neodradím tím, jak malé pohoří to je. A to myslím rozlohou, nikoli výškou. Na slovenské straně mají rozlohu 260 km² a na straně polské 81 km² . Délka pohoří je asi 26 km a na šířku mají 17km. Někdy jsou označovány jako nejmenší velehory Evropy. A proto je mám tak ráda. Malé, nahuštěné, vysoké, rodinně známé a zároveň nebezpečné.

Název Tatry pravděpodobně pochází ze staroslovanského slova tritri, což znamená skály nebo štíty. A docela to odpovídá. Tatry nejsou homole či kopečky, jsou to strmé skály, které trčí ze zalesněných svahů. Najdeme zde převážně smrky, ve vyšších polohách kosodřeviny (kleče) a nad nimi subalpinské louky a pak už jen kameny porostlé lišejníky a holé skály.

Pokud se na ně podíváme z výšky, uvidíme hlavní hřeben jemně prohnutý jižním směrem. Směrem na jih z něj vybíhá pět velkých hřbetů a na sever čtyři. Tady musíme spoléhat na mudlovské obrázky, protože v Tatrách se na koštětech nelétá. Je to zakázáno vyhláškou Ministerstva kouzel z roku 1837.

Všude jsou rozmístěna přenašedla (ve formě kamenů), které ale mohou používat jen zaměstnanci kouzelnické horské služby. Jsou vázána na speciální přívěsek. Kdo ho nemá, může na kámen sahat jak chce a nic se nestane. Ať je to kouzelník nebo mudla.  Samozřejmě se pamatuje na oběti nejrůznějších úrazů, proto každý pracovník nosí při sobě i nějaký navíc pro případ potřeby. 

Nepodařilo se mi zjistit, kde přesně ony lokace přenašedel jsou, ale určitě jeden je v samotné pobočce, další v jeskynním systému v Belianských Tatrách u Muráně, ve Starém Smokovci, v Popradu, na Lomnickém štítě v observatoři, u Batizovského plesa, u Zeleného plesa, na Kriváni, u Hlinské věže, na Jehněčím štítě a stoprocentně i u Modrého plesa nad Teryho chatou. No počítám tak celkem s 50 místy, ono ten terén je dost rozmanitý a je potřeba se dostat všude, kam je třeba za co nejkratší dobu.

Celá oblast je ale protkána běžnými turistickými chodníky. Jsou tu trasy pro lehké túry až procházky i těžší přechody sedel či vrcholy nad 2000 m. Zajímavostí je jejich značení. Nenajdeme zde vzdálenosti v kilometrech, ale v časech. Například to a to sedlo je vzdáleno 30 minut. Neznačené vrcholy a stezky jsou přístupné pouze s oficiálním průvodcem anebo na ně mohou vstoupit horolezci s platným průkazem horolezeckého svazu určitého stupně. Pak zde najdeme i trasy a lokality kouzelnického charakteru, ty jsou většinou maskovány zastíracím kouzlem a kouzelníci by měli vstupovat do hor ponaučeni, jak se chovat v místě s vyšší koncentrací mudlovských turistů.

3.1 VRCHOLY

Ve Vysokých Tatrách najdeme stovky štítů, skalních věží a vrcholků. A to nepočítám ty skryté kouzelnické. Aby mudlové určili hlavní vrcholy, museli si stanovit určitá kritéria. Zde je to výška nad 2000 m.n.m a prominence 100 m. Prominence je převýšení od nejvyššího sedla spojující daný vrchol s jiným vyšším vrcholem. A takových vrcholů najdeme v Tatrách 28.

Většina z nich je přístupná s horským vůdcem anebo musíte být členem horolezeckého svazu. Ale i když jste amatéři, je zde několik pěkných dvoutisícových vrcholů, které jsou dostupné po turistickém chodníku a nepotřebujete žádné speciální vybavení. Například Rysy, Kriváň, Slavkovský štít, Koprovský štít či Jahňačí štít.

Nejvyšší horou je Gerlachovský štít (2655 m). Leží zhruba uprostřed mezi Batizovskou a Velickou dolinou. Výškové prvenství bylo dokázáno až roku 1838, do té doby byl za nejvyšší vrchol považován Lomnický štít. Oficiální mudlovský letní prvovýstup se sice datuje k roku 1834, ale kolem něj je až moc otazníků. Vědělo se, že se už dříve kolem hory pohybovaly nějaké výpravy a jednotlivci. Tohle je obrovská kouzelnická ostuda, kterou se snaží Ministerstvo kouzel dodnes ututlat, ale nikdy se to zcela nepodařilo. Roku 1831 se zde totiž konalo světové mistrovství akrobatického létání na koštěti v horském terénu. Tato událost přilákala mnoho nadšenců ze všech koutů světa a i několik let poté se zde srocovali mladí kouzelníci a zkoušeli své triky. Mazání paměti obyvatelům a turistům bylo tak hromadné, že prostě nějaké osoby pracovníkům z Popradu unikly. Proto o několik let později bylo jednodušší vyhlásit zákaz létaní na koštěti na celém území Tater.

Výstup na vrchol Gerlachu je dnes možný pouze s horským vůdcem a je placený. Cesta je poměrně obtížná, i proto za posledních 120 let si Gerlach vyžádal přes 60 obětí. Pro zajímavost k roku 2019 měl Mount Everest 306 obětí, K2 něco kolem 90.

Musím zde zmínit, že právě na Gerlachu měla být pobočka horské kouzelnické služby. Nakonec se od tohoto nápadu upustilo, právě kvůli vysoké koncentraci turistů.

Velmi oblíbeným cílem mudlů je druhý nejvyšší vrchol Tater – Lomnický štít (2632 m). Kdysi na něj vedl i turistický chodník, ale dnes je již takový výstup zakázán a mudlové jezdí na vrchol od roku 1941 lanovkou ze stanice Skalnaté pleso. Mimochodem na Skalnaté pleso jezdí také lanovka, a to přímo z Tatranské Lomnice. Takže na tomto místě potkáme ty největší „turisty“. Od autobusu až na dvoutisícovku do dvou hodin i se svačinou.

Na vrcholu je postavena meteorologická stanice. Je to pochopitelné, na pozorování hvězdné oblohy jsou zde ideální podmínky. Astronomové se zde specializují především na pozorování Slunce. Observatoř  byla postavena v letech 1957-1962 jako samostatná budova propojená s budovou lanovky, která zde již stála od roku 1940. Je zde prostor pro nouzové přespání až 45 osob a bufet. Pokud zde vyjedete lanovkou, můžete zde zůstat nejvýše 50 minut. Jinak budova slouží především meteorologům a astronomům. A to i kouzelníkům. Hned vedle mudlovské observatoře je postavena ta kouzelnická, obestřena zastíracím kouzlem. Více informací o této budově naleznete níže v kapitole 3.5 o Specifických lokalitách.

Třetím nejvyšším vrcholem Tater je Ľadový štít (2628 m). Název je odvozen od Ľadovej dolinky, kde sníh neroztaje ani v létě. Mudlové si dodnes myslí, že je to sníh z původního ledovce. Pravda je tak trochu jinde. Je to místo výskytu orlovce sněžného, který zde hnízdí v hojném počtu.

Vrcholů je opravdu hodně, některé jsou více zajímavé, některé méně. Ráda bych zmínila ještě jeden, který ale v mudlovských mapách nenajdeme. Je to jeden z těch kouzelnických – Ametystová kopa (2014 m). Najdeme ho na východě v blízkosti Pustého oka. Na tomto vrcholu je zajímavé to, že cestu nahoru lemují ametysty. Vrchol je jimi téměř zasypán. Jsou zde obrovské kusy i malinké ostré kamínky. Je zde zákaz těžby, dokonce ani pidi kamínek na památku nelze vzít. Ale hora se potýká spíše s opačným problémem. Turisté často dovezou ametyst svůj a přihodí ho k těm místním. Takže vrchol za několik posledních desetiletí změnil svou výšku z 2012 na 2014 m.n.m.

3.2 ÚDOLÍ

Ve Vysokých Tatrách se nachází 35 údolí, s těmi kouzelnickými celkově 41. Mezi ty nejznámější na jižní straně hlavního hřebenu patří Malá a Velká Studená dolina, Mlynická dolina, Mengusovská dolina, Batizovská dolina, Velická Dolina a Koprova dolina, která je z nich nejdelší. Měří až 11 km. Jsou to ohromné zářezy způsobené ledovcovou činností. Až se tají dech i kouzelníkům. Ale máme tady i malé dolinky, které vznikly ne tak vznešenou cestou. Jako třeba Velká zmrzlá dolina, kterou vytvořili ledoví obři, kteří po sobě metali ohromné kusy ledu a skal.

3.3 PLESA

Ve většině údolí se nacházejí ledovcová jezera, tzv. plesa. Je jich asi 120, s těmi kouzelnickými 156. Často jsou nazývána i „oka“, protože je zde dlouhá tradice věštění budoucnosti právě v blízkosti těchto jezer. I mezi mudly. Proto najdeme plesa pod názvy jako Morskie oko, Pusté oko, Žabie oko, Zamrznuté oko a jiné. Máme zde i barevné názvy jako například Čierné pleso, Zelené pleso, Modré pleso, Žlté pleso, Červené pleso atd. Mudlům se to zdá vtipné, ale měli by vidět, jakou barvu ta voda mívá v dobách slunovratu. Myslím, že třeba ze Žltého plesa by se nenapili.

Asi nejznámějším plesem je Štrbské pleso. Je v každém druhém mudlovském filmu, na každé třetí mudlovské pohlednici, ale nikdo z mudlů neví, že na dně žijí jezerní lidé v ohromném paláci, ve kterém se prohánějí žlutí a oranžoví kapři. V mudlovských dokumentech se uvádí, že je pleso 600 m dlouhé, 640 m široké a 20 m hluboké. Poslední údaj je tak trochu zkreslený. Přidejte ještě tak 200m a dostanete se na opravdové dno.

3.4 CHATY

I když jsem se zmiňovala, že Vysoké Tatry jsou poměrně malé rozlohou, na turistických trasách je poměrně dost chat, kde je možné se zastavit, odpočinout si, ohřát se a případně si dát něco na zub. Člověk se ale dost plácne přes kapsu (nebo měšec), na některých se opravdu platí „vysokohorská přirážka“. Protože vše, co se tam vyskytuje, bylo potřeba přinést na zádech nosičů. Například Téryho chata, Zbojnická chata, Chata pod Rysmi - tam všude můžeme potkat mudlovské blázny, kteří na zádech nosí sudy piv, uhlí, plynové bomby a brambory. Mám podezření, že někteří z nich jsou kouzelníci, kteří si takto dělají srandu z kolemjdoucích mudlů, kteří sotva popadají dech a oni si doslova proskotačí kolem nich s desetimetrovým nákladem na zádech. Samozřejmě s pomocí odlehčovacího kouzla.

Chaty dodnes slouží jako noclehárny pro horolezce, aby mohli na skály vyrazit ihned ráno. Zajímavostí je, že žádná kouzelnická chata nebo noclehárna v Tatrách neexistuje.

3.5 SPECIFICKÉ LOKALITY

V textu výše jsem se zmínila o kouzelnické meteorologické stanici. Ta byla postavena asi o čtyři století dříve než ta mudlovská. V současnosti jsou obě stavby propojené, oba týmy úzce spolupracují. Na pozice jsou obsazovány na obou stranách osoby, které nemají problém spolupracovat s mudly, respektive s kouzelníky. Co si budeme povídat, personální obsazení observatoří se moc nemění. Z praktických důvodů. Samozřejmě někdy nastane problém, velmi často ze strany mudlů, kteří přítomnost magie v jejich světě vědy psychicky neunesou, a pak se přikročí k rozvázání pracovního poměru s vymazáním paměti.

Proč ale kouzelníci mají svou meteorogickou stanici? Kromě využívání astronomické věže přistupují také k účelnému ovlivňování počasí. Ne ze svého rozmaru, to samozřejmě ne. Ale na území Vysokých Tater jsou dvě menší dračí rezervace a směrem na východ podstatná část Belianských Tater je ohromná rezervace východoevropských trnitých draků. Takže je jasné, že pokud nějací draci vzlétnou (a že jich není málo), je potřeba je maskovat. Nejlépe mlhou, bouřkovými mraky, sněhovou vánicí a podobně. A to mají na starost právě zaměstnanci zdejšího pracoviště.

V blízkosti jedné ze dvou menších dračích rezervací ve středu Vysokých Tater je umístěna pobočka Kouzelnické horské služby. Místo bylo vybráno po dlouhé diskuzi v jižní části Bielovodské doliny u Litvorového plesa. To se nachází v nejvyšší části této doliny, takže pracovníci mají krásný výhled nad touto oblastí. Jak již bylo zmíněno výše, původní návrh počítal s lokací na Gerlachu, ale od toho se upustilo. A byl to nejlepší rozhodnutí. Protože současná budova je unikátní svým interiérem a především vytápěním. Jak už bylo řečeno, v blízkosti se nachází dračí rezervace...a jak je všem známo, draci se stahují k teplu, takže už je všem jasné, proč je tato lokace tak výhodná. Pod Litvorovským štítem vyvěrají horké prameny. Nejen že jsou léčivé, ale také zajišťují teplo v celé stavbě, a to i za těch nejkrutějších mrazů. A úplně ve spodním podlaží budovy je ohromné podzemní jezero s horkou vodou. Samozřejmě byly zde přistaveny lázně, sauny a speciální vany, kde zaměstnanci mohou spočinout a relaxovat po náročném dni v horách. Běžný turista kouzelník se zde ale neubytuje, je to pouze pro zaměstnance.

Pokud ale i tak zatoužíme po léčivých pramenech, tak v blízkosti druhé dračí rezervace je možné navštívit malé venkovní lázně. Je pravda, že mudlové asi něco tuší, protože tuto lokalitu pojmenovali Dračia dolinka, kde leží Dračie pleso a nad rezervací se ční vrcholy Velká dračí hlava, Dračí štít a Dračí sedlo.

V Tatrách máme i dvě kouzelnické vesnice. Jsou nedaleko od sebe, obě se nacházejí na východní straně Tater. První z nich se logicky nachází v těsné blízkosti dračí rezervace v Belianských Tatrách. Pod vrcholem Havran (2152m) v Dolině Zádné Meďodoly leží Havranská Javorina. Je to čistě kouzelnická vesnice, na běžných mudlovských mapách ji nenajdeme. Obyvatelé žijí v klidu, většinou všichni pracují ve zmíněné rezervaci. Velkou výhodou je, že celé pohoří Belianských Tater je veřejnosti nepřístupné.

Druhá vesnice je o něco menší, prakticky by se dalo říct, že je to spíše osada. Říká se jí Plesnivá Magura. Leží v Kolové dolině u Kolového plesa, nad kterým se ční Jahňací štít. Od Havranské Javoriny je vzdálena asi 2,5 km vzdušnou čarou.

4. FAUNA

První zvíře, které napadne mudly v souvislosti s Tatrami, jsou medvědi. A mají pravdu. Medvěd hnědý zde opravdu volně žije a vzhledem k tomu, že je zvyklý na lidi, velmi často se ochomýtá kolem lidských příbytků a chat a hledá něco k jídlu. V noci nejsou výjimkou doslova nájezdy medvědů na popelnice, a to třeba i v takovém turistickém centru jako je Starý Smokovec. Ale není to tak vážné, jak se zdá. Velmi často se jedná o mladé slovenské kouzelníky, studenty Přeměňování, kteří tuto aktivitu berou jako nějakou tradici, zasvěcení do dospělosti nebo tak nějak. Sice je to nedoporučováno, ale zároveň nad tím Ministerstvo kouzel mhouří oči a dělá, že to nevidí. Protože prý každý slovenský kouzelník se přehraboval v popelnicích na Hriebenku. No nevím, znám lepší tradice.

Dalším velmi známým zástupcem zvířecí říše v Tatrách je kamzík horský. Taková chlupatá koza s růžky. Jeho kouzelnickým příbuzným je kamzíček tatranský. Je menšího vzrůstu, má dva páry růžků a jeho jemné světle hnědé dlouhé chlupy jsou ceněným artiklem, které se dává do „srdce hůlek“.

V horských plesech žijí zajímavé druhy ryb, které jinde nenajdeme. Například okoun svítivý, pstruh třpytivý a velmi vzácný delfínovec horský, který byl ale naposledy spatřen před třemi lety soustavě Hincových ples.

Výše jsem se zmínila o orlovci sněžném. Tento bílý pták středního vzrůstu svým máváním křídel vytváří v malém množství malé vločky sněhu. Většinou hnízdí v úzkých stinných roklinách vysoko v horách a otevřené prostranství nevyhledává. Jeho oblíbenou pochoutkou jsou drobní hlodavci, včetně sviště horského.

V pásmu lesů najdeme běžně jeleny, srny, divoké prasata, jezevce a běžně i lišky.

5. FLORA

Výskyt rostlin ve Vysokých Tatrách je podmíněn nadmořskou výškou. V pásmu subalpských luk najdeme velmi bohatou květenu podobnou té alpské – dryádka osmiplátečná, hořec jarní, plesnivec alpský, mateřídouška karpatská, různé lišejníky, lomikameny, huseník alpský a asi další sto bylin a travin jak mudlovského, tak kouzelnického původu. Asi bych to uzavřela tím, že milovníci bylinkářství a kouzelničtí botanici padají blahem na jemné zatravněné louky a neví, na co se koukat dříve.

Samozřejmě jsou zde lokality čistě kouzelnické, opět se zastíracím kouzlem, kde se pěstují horské byliny pro lékokouzelníky. Především v Kolové dolině v osadě Plesnivá Magura.

6. MIMOŘÁDNÉ TRAGICKÉ UDÁLOSTI

Zde musím vypíchnout dvě události, které navždy změnily tvář Vysokých Tater a bohužel za může magie či kouzelníci.

19.11. 2004
Toho dne a noci bohužel na jižní straně Tater došlo k naprosto nečekanému neštěstí. Neodborná manipulace se vzdušným elementálem v kouzelnické meteorologické stanici způsobila obrovskou vichřici, která zpustošila celou oblast. Nejsilnější vítr o síle orkánu naměřili logicky na Lomnickém štítě, část budovy observatoře byla nenávratně poničena, doslova vybuchla. Vedle poničení infrastruktury na celém území byly těžce zasaženy lesy. Prakticky zmizely. Vichřice si vyžádala i lidské oběti, jak mudlovské, tak kouzelnické. Bohužel zemřely i dvě březí samice v dračí rezervaci v Dračí dolince.

22.8. 2019

Během horkého léta z Azkabanu uprchl jeden smrtijed a na útěku se přemístil do polských Tater. Myslel si, že se zde schová v podzemních jeskyních, ale krátce po svém útěku byl nalezen. Během boje s bystrozory vyvolal bouři, odrážel kouzla a metal blesky všude kolem. Než byl omráčen, způsobil mnoho zranění turistům, kteří se pohybovali v okolí. Bohužel i zde byly oběti na životech.

Ono takových nehod je daleko více, máme tady laviny, za které nemůžou přírodní podmínky, ale magie. Máme tady sesuvy půdy kvůli drakům, máme tady neopatrné kouzelníky nebo mudly, které vyleká magie a oni mohou někam spadnout či si jinak ublížit. A pak tu máme tragické události, za které může lidská chyba. Každý by měl alespoň jednou navštívit Symbolický cintorin u Popradského plesa, ať je to kouzelník nebo mudla.

7. ZÁVĚR

Tatry jsou nádherné, nebezpečné, milující a zároveň nemilosrdné. Tam se mé horolezecké srdce narodilo a tam také jednou spočine navěky. Někde na Svišťovce, na tom hebkém chomáči horské louky, opřeno o kámen obrostlý lišejníkem a bude se koukat na to zelené oko v údolí a čekat, až se znova zrodí.

Použité zdroje mimo znalosti Phillipy O Connel

www. Wikipedie.cz
www. Goat.cz