OBSAH

1. Úvod

2. Zamyšlení

3. S čím cestovat

    3.1. Lektvary pro případ nouze

    3.2. V něčem vařit

    3.3. Z něčeho vařit

    3.4. DO něčeho vařit

    3.5. Nápověda

4. Balení

    4.1. Lektvary

    4.2. Suroviny

    4.3. Ostatní

5. Užívání lektvarů při cestování

6. Závěr

1. Úvod

 Mou závěrečnou zkouškou z lektvarů by měla být prezentace zpracována na téma Cestování s lektvary a používání lektvarů při cestování.

Cestování s lektvary je velmi ošemetná záležitost, neboť v každé zemi panují jiná pravidla, co se týče užívání lektvarů, nebo jen převážení lektvarů. Mohla bych kupříkladu zpracovat elaborát na to, jaké lektvary jsou nejlepší pro návštěvu severní Ameriky, či jaké lektvary si sebou vzít na cestu do Japonska nebo jak je náročné lektvary při cestování používat či prvotně připravovat. Každý světadíl, každá země má své specifické klimatické podmínky a je nutné brát ohledy na to, jaké lektvary s sebou bereme či jak je zabalíme, aby nám cestu vůbec přežili. Nebo bych se mohla věnovat zakázaným lektvarům, které jsou ve vyhlášce ministerstva kouzel, oboru cestování. Mají zde speciální oddělení, které se cestování s lektvary zabývá a poradí vám zde, jaký lektvar do jaké země rozhodně nesmíte vozit. Například v Číně je přísný zákaz používání Lektvaru pletiva zrození, neb zde mají zákon o tom, kolik zde může mít rodina dětí, nehledě na to, že krys tu mají taky přemnoženo. Lektvar jiskra je pro změnu úplně zakázaný v Austrálii, hlavně v období sucha. Za jeho převážení byste tu mohli dostat velmi tučnou pokutu. Mluvíme tu o až o několika tisících galeonů. Požáry tu totiž způsobují škodu mnohonásobně vyšší. A takhle bych mohla mluvit dál, nicméně tímto tématem se již zabývá ministerstvo kouzel, takže já se raději zaměřím na běžné cestování a balení. Někteří kouzelníci nemají problém s místem a cestují s hromadou kufrů a věcí. Tedy pro ně není problém zabalit celou alchymistickou laboratoř do cestovního kufru a vyrazit. Jenže kde je v tom ta zábava. Vzala jsem tedy svůj úkol jako výzvu pro lehké cestování s lektvary, aneb zabalit to nejnutnější a nějak se s tím poprat.

2. Zamyšlení

 Jmenuji se Elanis Aelana Roselfová, je mi 30 let, jsem kouzelník a lektvarům se věnuji už od svých prvních krůčku. Od první chvíle, kdy jsem v rukách udržela metličku na míchání, jsem věděla, že tohle bude mé volání, tímhle směrem se chci vydat. Zkrátka a dobře, lektvary byly, jsou a budou můj život. V současné době jsem schopna namíchat jakýkoliv lektvar z dosud dostupných receptur. Nedávno jsem při pokusech umíchala lektvar i poněkud neznámé konzistence. Jeho využití se musí nejprve probádat, ale je možné, že k něčemu poslouží. Nebo také ne. Chci tím však říct, že s lektvary a jejich přípravou mám bohaté zkušenosti a nijak se nebráním zkusit něco nového či jen tak experimentovat. Mám také docela dobré zkušenosti s cestováním a vařením lektvarů přímo na cestách, ale vždycky jsem sebou tahala svou plně vybavenou laboratoř a tudíž nebyl problém ani se surovinami, ani s vybavením, ani se základními lektvary. Měla jsem všeho dostatečnou zásobu. Zamyslela jsem se však nad tím, co by se stalo, kdybych musela cestovat na lehko. Tedy zabalit jen to nejnutnější do batohu a vyrazit. Ano, vím, že existuje kouzlo, které vám prostor v batohu nafoukne a poté si můžete zabalit třeba celou knihovnu, ale zabalit takto celou alchymistickou laboratoř je dosti nebezpečné, neboť nemáte věci úplně pod kontrolou a mohlo by se vám všechno pěkně sesypat, zničit, ne-li vybouchnout. Tudíž je důležité myslet na to, že alchymistická laboratoř se mi musí vejít na opasek. Tím začneme.

3. S čím cestovat

Důležité je si uvědomit, co na své cestě všechno můžeme potřebovat. Tedy takhle, potřebujeme jistojistě všechno, ale spousta věcí se dá sehnat na cestách, či se dá sehnat v menším provedením, či nám postačí menší množství. A vůbec, kdo potřebuje luxusní pozlacený kotlík č. 4, stačí plecháček. Já tedy na kotlíky nedám dopustit, ale přemluvila jsem se zminimalizovat téměř všechno.

Teď k věcem, které potřebujeme a na co nesmíme zapomenout.

• lektvary pro případ nouze
• V něčem vařit
• Z něčeho vařit
• DO něčeho vařit
• Nápověda

3.1. Lektvary pro případ nouze

aneb lektvary bez nichž raději neopustíme domov

Na začátku bychom se měli zamyslet nad tím, kam cestujeme a co nejhoršího nás na cestě může potkat. Nebudeme počítat s žádnou katastrofou, ona obyčejná únava někdy stačí. Zamyslíme se stejně jako s oblečením, cestujeme-li na sever, vezmeme teplejší oblečení, cestujeme-li na jih, vezmeme především pokrývku hlavy. S lektvary je to podobné. Specifikovat jednotlivé země by zabralo příliš mnoho palců, zaměřím se tedy na dle mého názoru 5 nejnutnějších lektvarů, které nám pomohou na cestách téměř kdekoliv.

• Lektvar energie – únava je nejhorším nepřítelem na cestách. Být svěží a pln síly je něco, co se nám může hodit. Aneb stačí jedna špatná noc, špatný spánek nebo vůbec žádný spánek a celý den je zkažený. Po jednom doušku tohoto lektvaru však veškerá únava zmizí. Tento lektvar se dá také nahradit lektvarem zdravého spánku, který nám zajistí kvalitní a ničím nerušený spánek. Postačí pár kapek každou noc před spaním. Já osobně preferuji lektvar energie, neboť ne vždy tuším kde a jak vlastně budu spát. 

• Protijed – aneb nikdy nevíte, co sníte. Může to být jen špatná bobule, či zkažené jídlo, plesnivý sýr, a nebo cílená otrava. Protijed je však základní první pomoc při střevních obtížích. Lépe řečeno výtažek z bezoáru, či bezoár samotný. Nejúčinnější protijed proti většině známým jedům a otravám. 

• Lektvar ztracení – máte mapu, ale přesto netušíte, kde jste? To se stává. Třeba mě se to stává pořád. Ani mapa nepomůže. Lektvar ztracení však pomůže, stačí kapka na mapu a za chvíli víte, kde se nacházíte. Najít odtud cestu k požadovanému cíli je už však na vás. No a co když nemáte mapu? Stačí pár kapek na zem a máte směr na sever. Ne že by to vždycky pomohlo, vědět kde je sever, ale lepší než nic. A sever většinou pozná každý zálesák i bez lektvaru, ale mě vždycky přišlo, že ten mech roste na všech stranách stromu, takže jsem sever nikdy nepoznala. 

• Popáleninová mast – není jenom proti spáleninám od ohně, ale i od obyčejného slunce. Jeden dlouhý den na slunci bez ochrany a je z vás spálené stvoření téměř až na kost. Takže mast se bude určitě hodit. Minimálně poslouží i jako ochrana proti spáleninám minimálně na 24 hodin. Takže na ní určitě nesmíme zapomenout. 

• Základní zhušťovadlo – nikdy tento lektvar nepodceňujme! Je základem téměř většiny lektvarů a na cestách se dá jen těžce vyrobit. Sliz slimáka se dá extrahovat lehce, brambory jsou také na každém kroku, ale ten vlčí trus se v některých zemích velmi těžko shání. Takže buď vzít základní zhušťovadlo, nebo pytel vlčího trusu. Osobně si myslím, že je zhušťovadlo skladnější a méně zapáchá.

3.2. V něčem vařit

Vzít si lektvary není všechno. Musíme myslet na chvíli, co se stane, pokud budeme chtít lektvar uvařit. Můžeme na svých cestách objevit zajímavý recept na lektvar, nebo objevit nějakou vzácnější či drahou surovinu, která se používá čerstvá, či surovinu kterou nemáme jak skladovat. Stát se může cokoliv, a proto bychom měli být připraveni i na to, abychom nějaký lektvar uvařili. Na vaření potřebujeme kotlík, ale kdo by chtěl sebou tahat kotlík. I se všemi kouzly, které máme k dispozici, je kotlík zbytečně velký a přitahuje pozornost. Proto jsem trochu zapátrala a objevila armádní cestovní láhev s ešusem. Ešus je takový hliněný mini kotlík, jak je vidět na obrázku. Dá se sehnat dokonce i s lahví na pití, která se dá naplnit vodou, což je jedna z nejzákladnějších surovin na vaření lektvarů a nikdy nevíte, zda voda z jezírka není bez závady. V kombinaci mám rázem cestovní kotlík k připnutí na opasek. Pak už stačí nezapomenout na míchátko. V nejhorším případě poslouží i nějaký ten klacík, ale správný alchymista nikdy nehazarduje s případnou kontaminací a tak si míchátko raději přibalí. To už tolik místa nezabere.

3.3. Z něčeho vařit

SUROVINY! Ano, některé opravdu bude chtít vzít sebou, ale které. Nejlepší je vzít od všeho trochu. Určitě sebou nebudu tahat žejdlík kravské moči. To si raději někde počkám, až nějaká kráva bude potřebovat "na toaletu". I to jde. Sušený vlčí trus, pavoučí nožky, trocha pískovcového prášku, šťávu z plodu bradavičníka, drcený měsíční kámen, prášek černé perly, ledvinový kámen mantichory, kapka trollí krve, chlup černé kočky, prášek z dračího tesáku, námelový prášek, kostní drť, blána z mločího casu. To jsou suroviny, které rozhodně mějte zabalené, těžko se získávají a v přírodě jsou dosti i těžko k nalezení. U ostatních už se dá improvizovat. Brambory jsou všude. K získání skřítčí moči potřebujete skřítka, ten se dá najít i nalákat. Velbloudí trus? No malý výlet do Egypta a získáte i velbloudí trus. Med divokých včel, extrakt šnečího slizu, hadí ocásek, hadí šupina, to vše se dá získat téměř na každém kroku, nesmíte se jen bát následků. A postupovat opatrně. Bojíte-li se, vezměte si raději všechny suroviny rovnou z domu, či obchodu, nemáte-li je doma. Ranní a půlnoční rosa? Tak tu snad dokážeme získat kdekoliv. Ropuší jed je na extrakci trochu náročný, ale i tak je sehnatelný a dá se extrahovat šetrně i s ohledem na ropuchu. Krtičník, lopuchový list, nezralá muchomůrka… To jsou věci rostoucí a s trochou znalostí bylinkářství i snadno k nalezení. Stejně jako spoustu bylin, které při vaření potřebujeme. Kde myslíte, že to hledají prodejci, jistě, také na zemi. Takže stačí mít základní znalosti o výskytu té a té byliny a hurá natrhat. Pozor však na sezónu! V zimě je nejlepší vzít většinu surovin ze starých zásob.

Máte-li na to finance či zásoby, určitě bych si vzala i dračí krev. Používá se jen zřídka kdy, ale budete-li mít tu možnost narazit na její využití a nebudete-li mít dračí krev, bude vás to pekelně mrzet.

3.4. DO něčeho vařit

Stačí si jen vzpomenout a vzít několik prázdných lahviček, mističek, či pytlíčků. Ať si máme nově pořízené věci kde uložit. Každý přeci ví co si vzít sebou, důležité je NEZAPOMENOUT!

3.5. Nápověda

 Spousta lidí si myslí, že nahlížet do receptur je pro zkušeného alchymistu potupa. Já si naopak myslím, že správný alchymista se vyzná v surovinách, v lektvarech, ale v recepturách se vždy řídí receptem, nebo nemá-li vyzkoušeno jinak menšími úpravami. Já nikdy nepodceňuji svoje recepty a tahám je raději sebou, ale jelikož balíme na lehko, vezmeme jen pár potřebných svitků s recepty, možná nějakou tu knihu dvě (ale nesmí se to přehánět, stejně na velké vyvařování nemáme vybavení).

Další věci, kterou bereme sebou, jsou runy a kříž. Nikdy nevíte, kdy budete potřebovat něco posvětit. A taková obyčejná svěcená voda se mi nejednou hodila. Runami se dají věci očarovat. Nemá to sice mnoho s lektvary společného, ale hodí se to. Runy se dají použít i jako rádce, stejně jako kyvadlo.

V neposlední řadě, bych vzala několik kamenů, kamínků raději. Různé druhy, různé kvality. Aneb některé kameny otevírají vchody do jeskyň, které chceme prozkoumat, jiné jen svítí na cestu. Znáte-li pomocné kameny, vezměte je sebou!

Objevíme-li cestou nějaký recept, či vydáváme-li se za honbou po objevení nového lektvaru, neměli bychom také zapomenout na inkoust a brk. A na zápisník. S těmito věcmi se dá sice improvizovat a dají se vycucat z plodů přírody, ale vždy je lepší býti připraven a mít je někde po kapsách. Už jen pro to že se dají skvěle použít na zapsání myšlenky.

4. Balení

Jednou z nejdůležitějších věcí je samozřejmě balení. Nezabalíme-li si správně lektvary či suroviny, je následně úplně jedno zda je vůbec máme či nemáme sebou, neboť špatně zabalené věci jsou zkrátka nepoužitelné. U lektvarů obzvlášť.  

4.1. Lektvary

Každý lektvar má specifické skladování z důvodů trvanlivosti. Některé lektvary potřebují chlad, jiné vlhko, jiné teplo, jiné zase sucho. Povětšinou lektvary skladujeme na temných místech uložené většinou ve skleněných lahvičkách či nádobách s korkovou zátkou. Ale pozor! Jsou lektvary, které se skladují jinak. Tyto informace jsou vždy přístupné u receptu a tudíž není těžké dodržet skladovací nároky. U cestování s lektvary platí stejná pravidla jako u skladování lektvarů. Nemusíme se příliš zabývat vlhkem, suchem či chladem, není-li počasí extrémní a netrvá-li naše cesta více jak dva týdny, lektvary povětšinou vydrží. Chceme-li však míti jistotu, že lektvar je chráněn proti nepřízni počasí stačí jej zabalit do králičí kožešiny. Většinou udrží skladové prostředí pro lektvar.

U balení lektvarů považuji za nejdůležitější to, aby byly v bezpečí, po ruce a správně skladované. Nejlepší je lektvary slít do menších lahviček a připásat si je do brašničky k opasku. Ne každý má však tyto možnosti a alchymistické vybavení, ale budeme-li se držet pravidla skleněné lahvičky a temného místa nemůžeme nic pokazit. Chápu, že skleněné lahvičky nejsou úplně jako stvořené pro cestování, neb jsou křehké a mohou se cestou rozbít, od toho jsme ale kouzelníci a skleničky opatříme kouzlem proti prasknutí.

4.2. Suroviny

Jak správně zabalit suroviny? Jelikož většina surovin je ve ztvrdlém či sušeném stavu, postačí nám několik papírových pytlíčků a nějaká truhlička či brašnička. Je dobré také přidat pár ořechů do truhličky, neboť zabraňují vlhkosti a tedy chrání suroviny před poškozením. Některé suroviny jsou rády baleny do kožených pytlíčků, jiné zase preferují sklo. Musíte znát suroviny a jejich skladování aby, jste je mohli dobře uložit, nicméně dle mého názoru, většinou se nic nezkazí v papírovém pytlíku, není-li to ve stavu, kdy pytlík není vhodný.

4.3. Ostatní

 Většina věcí, které používám v laboratoři, nepotřebují speciální přepravní místo. Možná moje váhy bych raději nechala v krabičce, ve které jsou neustále uloženy, jinak si myslím, že zbytek můžeme nacpat do pytlíčků, mošniček, taštiček a někam prostě schovat. Hlavně nesmíme zapomenout na prázdné lahvičky.

Vezmeme-li to kolem a kolem, máme zabaleno a jsme připraveni vyrazit.

5. Užívání lektvarů při cestování

 Máme zabaleno! Čas vyrazit na cestu. Ať už jedem kamkoliv platí pár zásad, které při užívání musíme brát na vědomí.

Platí jako vždy a všude, střídmost. Nic se nemá přehánět a předávkování může mít za následky těžké zdravotní komplikace, ne-li nějakou nepěknou vyrážku.

Za druhé si musíme dávat pozor před mudly. Přeci jen vím, jaké platí zákony o utajení kouzlení. Lektvary takové malé kouzlo jsou.

Ohleduplnost k přírodě. Na to mnozí kouzelníci zapomínají. Skleněné lahvičky nechávají válet všude, stejně jako papírové pytlíky. Ty patří do kapsy a později do koše. Ne na zem v lese.

Oheň v přírodě! Ano, proč ne, můžeme si založit menší ohýnek, ale musíme vědět jak a kde. Ne na všech místech je to dovoleno, třeba v chráněné krajinné oblasti. A pokud nevíte jak zajistit bezpečný oheň je lepší oheň vůbec nezakládat a nic nevařit.

Sběr bylin. Nic a nikdo nemá rád brutální zacházení. Proto i k bylinkám se chováme ohleduplně a sbíráme je s láskou a péči. Nerveme je násilím ze země. Ne jen, že pak mohou být jejich účinky sníženy, je to taky dosti surové. To samé platí při sběru slizu či ropušího jedu. Zvíře by po našem zásahu mělo bez větší újmy přežít.

Samotné užití lektvaru už není tak složité, povětšinou víme, k čemu jaký lektvar slouží. Pokud nevíme, co za lektvar máme v batohu, je dobré si jej popsat, ale to už ví snad i obyčejný uživatel lektvarů.

6. Závěr

Závěrem bych ráda řekla, že jsem celou práci psala z dosti osobního pohledu a nejedná se o žádnou příručku pro cestovatele. Jedná se o zamyšlení nad tím, co bych dělala já, kdybych vyrazila na cestu. Ano, možná se již opakuji, ale toto téma je dosti individuální a je těžké jej uchopit poměrně ze široka. Na druhou stranu se nerada zabývám jen jedním pohledem na problematiku a snažím se vše pojmout z většího úhlu. O to jsem se snažila i tady.

Popřeji vám tedy příjemné cestování s lektvary a doporučuji zajít si před cestou na ministerstvo kouzel přečíst vyhlášku o cestování s lektvary, ať se vyhnete na cestách problémům.