ÚVOD

Cílem této práce je prozkoumat, nakolik si bradavické profesorky vybírají svou kouzelnickou podobu na základě svého mudlovského vzhledu, proč tak činí a zda tu lze vysledovat nějaké obecné tendence.

Vycházíme z empirického výzkumu. Oslovili jsme všechny zdejší profesorky s žádostí o spolupráci, tedy celkem šestnáct lidí. Svůj souhlas nakonec vyslovilo deset z nich (z časových důvodů se jich nakonec zúčastnilo osm), což můžeme považovat za úspěch. Vzhledem k tomu, že respondentky o sobě musely zmínit i dost osobní věci, tak velkou účast jsme nečekali.

Výzkum se skládá ze dvou částí. Každá respondentka nejdříve vyplnila standardizovaný dotazník o spokojenosti se svým vzhledem, a to dvakrát: nejprve o své mudlovské podobě, pak o bradavické. Hodnotila jednotlivé části svého vzhledu podle následující bodové škály:

1. velmi nespokojena
2. spíše nespokojena
3. ani spokojena, ani nespokojena
4. spíše spokojena
5. velmi spokojena

Dotazník se týkal celkem devíti charakteristik:

1. Obličej (jeho části, obličej jako celek)
2. Vlasy (barva, síla, textura)
3. Spodní část těla (hýždě, boky, stehna, nohy)
4. Střední část trupu (pas, oblast žaludku)
5. Horní část trupu (hruď či prsa, ramena, paže)
6. Pevnost svalů
7. Váha
8. Výška
9. Celkový vzhled

Odpovědi týkající se mudlovského vzhledu jsou zcela relevantní, jinak je tomu u hogovských postaviček, neboť zde si při jejich vytváření může člověk vybírat jen z omezeného množství atributů. Většinu mají všichni stejné, a odpovědi tak spíše vyjadřují spokojenost s podobou postaviček na naší škole než spokojenost osobní. Podstatné jsou tedy zvláště údaje o obličeji (zde hrají hlavní roli oči), vlasech (které si může každý obyvatel hradu kdykoli změnit) a celkovém vzhledu (do něhož patří navíc nejen barva kůže, ale také například oblečení).

Následoval polostrukturovaný rozhovor, tedy takový, který měl předem připravený soubor témat, o nichž jsme s respondentkami chtěli mluvit, ale podle jeho vývoje jsme kladli různé doplňující otázky. Jeho směr byl tedy částečně řízen i dotazovanými.

Tyto rozhovory v naší práci nejsou otištěny zcela doslova, protože to nepovažujeme za nutné. Doplňující otázky jsou vynechány, popřípadě nahrazeny „vloženými sekvencemi“ v odpovědích, které naznačují, na co byla respondentka tázána. Slova odpovědí (a tedy i jejich smysl) však zůstávají zachovány beze změny. Vynechali jsme ty části rozhovorů, které měly jen fatickou povahu a netýkaly se zkoumaného tématu, stejně jako úvodní pasáže, v nichž jsme respondentky informovali o podstatě našeho výzkumu a jeho metodách.

Celý výzkum je anonymní. Účastnice, které souhlasily se zveřejněním svého jména, jsou zmíněny v závěrečném poděkování. V naší práci jsou všechny označovány jen jako Subjekt s pořadovým číslem, které bylo pro tento účel každé z nich náhodně vylosováno. Některé sice řekly, že by jim nevadilo, pokud by byly jejich odpovědi s jejich jménem spojeny, ale v rámci metodologické čistoty to neděláme. Navíc by to znamenalo, že by čtenář mohl snadněji odhalit identitu těch, které si přály anonymitu.

Rozhovorů se zúčastnilo šest respondentek, zbývající nemohly z časových příčin, používáme tedy jen dotazníky, které vyplnily. Jedna z nezúčastněných uvedla i jiný důvod: „Také máte pravdu v tom, že jde o docela ožehavé téma, takže v případě schůzky je možnost, že bych Vám utekla do sklepení a už by mě nikdo nenašel.“ Nemohli jsme si samozřejmě vzít na svědomí, že by studenti přišli o svou oblíbenou profesorku, spokojili jsme se tudíž jen s dotazníkem.

Naše práce se skládá ze tří základních částí: Dotazníku, v němž jsou odpovědi respondentek podány v tabulce, která uvádí i průměrné statistické údaje; Rozhovorů, které přináší obsah polostrukturovaných rozhovorů podle výše zmíněných zásad; a Interpretace, v níž se snažíme získané poznatky sumarizovat. Úvod přináší hlavně metodologické poznámky, v Závěru se budeme snažit o celkový pohled na danou problematiku, budeme se snažit zhodnotit, zda lze nalézt nějaké obecné tendence, podle nichž si profesorky vytvářely postavičky, nebo zda jde o ryze individuální záležitost.

DOTAZNÍK

REÁLNÝ VZHLED

POSTAVIČKA NA HOGWARTS

ROZHOVORY

Když jste zjistila, že si můžete ve škole vytvořit postavičku, co vás nejdříve napadlo? Myslím teď něco jako: „To je skvělé!“ „Pro Merlina, to fakt musím?“

Subjekt 1: „Byla jsem nadšená. Jsem ten typ člověka, co si děsně rád tvoří postavičky. Kdekoli, nejen tu na HOG. Například občas si zahraji nějakou tu online hru. A většinou mi nejdelší dobu hraní trvá tvorba postavy.“

Subjekt 3: „Řekla jsem si: ‚To je nečekaně vytuněné!‘“ Velmi mě potěšilo, že si můžu postavičku vytvořit. Kdysi jsem studovala na jiné HP škole a tam to neslo, takže v tomhle směru jsem byla nadšená.“

Subjekt 4: „No, postavičky tady byly asi až třetí rok po založení. Měla jsem takové dilema, vůbec jsem nevěděla, co si vybrat. Ale byla jsem určitě nadšená, že to Nim udělal. A měla jsem radost, že konečně uvidím, jak na mně vypadají šaty, co jsem nosila z PÚ. Víte, tam toho moc nebylo, tak jsem měla jen jedny takové černé. No a je teda taky potřeba říct, že jsem si postavičku vytvářela na třikrát. Ona byla asi… třetí rok Hogu možnost si postavičku lektvarem vyresetovat a nastavit znovu. Takže jsem ji vymazala, nastavila o něco jinak… ale pak mi lidi říkali, že se jim ta předchozí verze líbila víc. Takže jsem se k ní zase vrátila.“

Subjekt 5: „Ten nápad se mi líbil, ke škole patří identita studenta a k identitě patří asi i nějaký fyzický vzhled.“

Subjekt 6: „A k čemu to bude? Ale když jsem zjistila, že ji mají všichni, tak mě to uchvátilo. Porovnávání výběru svého s ostatními…“

Subjekt 7: „Byla jsem nadšená z vlastní postavičky už od prvního okamžiku! To bylo radosti, že se budu moci oblékat a nemít na sobě jen školní uniformu a hábit, že si budu moct koupit v Příčné to, co se mi bude líbit… a prostě, bude to více osobité.“

Chtěla jste si vytvořit nějakou svou ideální podobu, nebo jste spíše dbala na to, aby odpovídala vašemu reálnému vzhledu?

Subjekt 1: „Spíše jsem chtěla, aby odpovídala reálnému vzhledu. Což v tomto případě jsou světlé vlasy a modré oči. Dělám to tak vždycky. Asi mám nějakou vnitřní potřebu se se svou postavičkou ztotožnit, a když je mi alespoň trochu podobná, jde to snáz. Po zfialovění jsem navazovala na tu studentskou postavičku, chtěla jsem, aby to v podstatě byla ta samá, jen starší, dospělejší. Aby to dávalo smysl.“

Subjekt 3: „Chtěla jsem, aby to odpovídalo mé skutečné podobě, ano. Ale ať už jsem tvořila kdysi studentskou postavičku, nebo poměrně nedávno tu profesorskou, nikdy jsem nemela k dispozici správný odstín očí – hnědozelená mi tam proste pokaždé nějak chyběla. Takže v tomhle směru to moc neodpovídá. Taky jsou všechny postavičky štíhlé, což je trochu zavádějící… no, mohla jsem pracovat jen s barvou pleti a tvarem rtů, což jsem, tedy myslím, docela dodržela. Když jsem si tvořila profesorskou postavičku, postupovala jsem v podstatě stejně. Jen tehdy asi nebylo k dispozici tolik typů očí, nosu a obočí, takže jsem byla asi trochu víc omezena, než když bych si tvořila postavičku dnes. Proč jsem se chtěla přiblížit reálu? No, tohle myslím plyne z toho, ze nejsem žádný rp-hráč. Nejsem na škole ‚za svou postavičku‘, jsem tu sama za sebe – proto jsem i logicky chtěla vypadat tak, jak vypadám. Proč bych mela vypadat jinak, že?“

Subjekt 4: „Já jsem v té době měla taky ten obraz, co mám jako první a pak na žabce. Byla taky možnost to tvořit podle něj. Ale mně se nelíbil, dostala jsem ho přidělený od Nima. Že prý mu ke mně seděl. Takže jsem se rozmýšlela, jestli to tvořit podle toho obrazu… Podle sebe jsem to moc tvořit nechtěla, i když vlastně nakonec… nakonec se mi to v něčem dost podobá. Ale ze začátku jsem určitě tvořila nějakou svoji ideální postavičku, která měla hezčí všechno. A nosila jsem zrzavé vlasy na postavičce. Blond, svoji barvu, jsem vzala na milost až dost pozdě. Proč jsem si vlastně vytvářela nějakou tu ideální podobu? To je jednoduché. Sama sobě se příliš nelíbím.“

Subjekt 5: „Svůj vzhled jsem přizpůsobovala koleji, do které jsem se chtěla dostat, ale také tomu, jak se mi která ta část postavičky líbila. Ono přiznejme si, ne vše, co najdeme v nabídce, vypadá pak spolu tak nějak ‚esteticky‘ dobře. V profesorském jsem si pak vybírala čistě podle toho, co se mi líbilo, s reálným vzhledem to nemělo nic společného. Profesoři mají mnohem větší výběr, takže jsem nebyla tolik omezená nabídkou. Jediné, co jsem chtěla zachovat ze studentských let, byly zelené oči, ale ani ty neodpovídají původnímu odstínu.“

Subjekt 6: „O reálný vzhled rozhodně nešlo. Spíše jsem zkombinovala to, co se mi v tu chvíli líbilo. Chtěla jsem, aby postavička ladila esteticky, přesně podle mých představ. Po zfialovění jsem udělala změny, samozřejmě, jak člověk vyroste… změní se i představy o tom, co je krásné. Trochu jsem se sama sebe lekla, ale to víte. Ani se nepamatuji, jestli jsem se měla možnost prohlédnout v zrcadle. Možná jsem byla jen tak roztržitá, že jsem se na sebe nepodívala, ale tak co už… Jsem krásná, smyslná a žádoucí, co více si přát?“

Subjekt 7: „No, oči jsem měla podle mudlovských, vlasy v minulosti taky, a vlastně i teď, když mám jinou barvu, tak taky, více méně, většinu roku jsou mudl i postavičkové vlasy totožné, pokud zrovna nezvolím červenou místo černé barvy, nebo k nějakému dočasnému outfitu nepřidám jiný účes. Vždy se ale tak nějak vracím k černé, maximálně červené, anebo mému oblíbenému tmavě hnědému účesu, jenž byl nedávno do kadeřnictví přidán. Prostě… mám asi tři své standardy a s těmi trávím na hlavě rok nejdéle“

Pokud byste měla možnost volit si více fyzických vlastností postavičky, které by to byly?

Subjekt 1: „Mrzí mě, že bylo na výběr poměrně malé množství očí a tvarů obličeje. Ale vy máte na mysli asi další fyzické vlastnosti, které nejdou zvolit. Asi bych si i přidala pár kilo navíc, a zvýšila bych výšku, ať nejsem stejně vysoká jako studenti.“

Subjekt 3: „Určitě bych si vybrala nějakou plnoštíhlejší postavičku – takhle jsem docela jako vyzáblá koza. Nicméně chápu, že by tím padla celá Příčná a že musejí být postavičky jednotné, to je jasné. Jakože, ráda bych byla od přírody štíhlá, to zase nemůžu říct – ale nejsem, jsem ‚krev a mlíko‘, a já to respektuju a nemám s tím problém.“

Subjekt 4: „Tak co by tam ještě mohlo být… váha, výška, pihy, změna poměru pasu a boků, nějaké tvary… Já bych to asi nechala, jak to je, celkem se mi to líbí, ale věřím, že ostatní by si s tím jistě vyhráli. Na druhou stranu, návrháři by šli asi skočit z okna, takové práce s dalším tvarováním oblečení.“

Subjekt 5: „Rozhodně by se mi líbilo volit si nejen obličej, ale například i tělesné proporce (nebo případně, aby se postavička s věkem nějak vyvíjela). Přeci jen, postava, která vypadá u všech stejně, nehledě na to, zda jim je 11, nebo 30, není nikterak originální. Samozřejmě by se pak kladl vyšší nárok na návrháře PU a zřejmě i na programátorské velmistry.“

Subjekt 6: „To je těžké odpovědět… Já jsem velice spokojená, takže možná – nic? I když… možná bych si nechala trochu upravit obočí u kosmetičky, to by mě potěšilo. Obočí je důležité, tvaruje obličej! Jaké bych ráda? Možná… Však víte, to záleží na šikovnosti kosmetičky.“

Subjekt 7: „Já bych si vybrala výšku, protože jsem ve skutečnosti malinká a strašně mně to štve a vadí. Kdybych měla aspoň o 10–15 cm víc, byla bych spokojená. Takže bych uvítala, aby to bylo nějak podle rpg – tzn. že prváci by byli nejmenší, sedmáci nejvyšší… a třeba dospělí ještě vyšší, než sedmáci. Prostě tak nějak postupný růst. Nemusela bych být ze všech nejvyšší, klidně i z dospělých menší, no ale výškově… aby mě nepřevyšoval kdejaký mlaďoch v pátém ročníku. Ale jinak chápu, že nelze mít možnost volit si šířku ramen, stehen či prsou, to by se asi návrháři zbláznili. Něco jiného je to s očima – ty bohužel v profesorském hábitu nenabízejí žádnou vhodnou, pěknou zelenou, takže jsem se uchýlila k červené, která je mi nejblíže. U profesorských postaviček chybí tmavá hnědá barva pleti! Je tam omezenější výběr očí, a ještě horší výběr pusy, o nosu ani nemluvě. A hned dostanete jako bonus i vrásky, jen co si vše vyberete. Ale vrásky mi nevadily, neboť jsem si hned dala lektvar mládí, a byla jsem zase krásná. A to jsem teď vlastně pořád, protože si vždy nechám dopředu udělat zásoby. Takže si už nemusím vybírat žádné masky a chodit s papírovým pytlíkem nebo rouškou na obličeji.“

Chodíte na Hogu podobně oblečená jako v realitě?

Subjekt 1: „Někdy ano, někdy ne. Myslím, že na Hogu více experimentuji a míchám barvy a druhy oblečení, které bych asi normálně nezvolila, třeba krátké šaty, špičaté klobouky, boty na podpatku, pláště, sukně v zimě… Co se týče barev, pak to jsou hodně velké barevné kombinace. Když nad tím tak uvažuji, v reálu nosím hlavně, tmavší oblečení, černé, hnědé, zelené, fialové a modré. Zde je to i hodně červené, žluté, bílé, růžové apod.“

Subjekt 3: „Ne, to vůbec. Naopak, tady mě moc těší oblékat se v kouzelnickém stylu, tedy tak nějak, jak bych se oblékala, kdybych byla skutečná čarodějka. Navíc na Příčné je spousta krásných věcí, které se dají skvěle barevně sladit, dost mě baví zabíjet čas tvořením nových modelů. Zatímco v realitě bych se z něčeho takového zakousla. To má mnoho důvodů. Zaprvé mě obtěžuje nakupování oblečeni. Zadruhé většina hezkých věcí není pohodlná, a já nějak nevidím důvod, proč být v něčem nepohodlném, či dokonce nepraktickém jen proto, že to je hezké. Zatřetí to bere čas – člověk se obléká ráno, než vyrazí do práce, to abych vstávala dříve a mela na to čas. Což prostě nebudu, to se radši vyspím, vstanu na poslední chvíli, hodím na sebe první věc, co najdu ve skříni, a vyrazím.“

Subjekt 4: „To ani ne. Já jsem holka krev a mlíko, těch tvarů mám docela hodně. Člověk kouká napřed na to, co mu je, a potom na to, co se mu líbí. Takže má postavička určitě chodí oblékaná líp než já, všechno v obchodech jí je a má na to peníze. Já ještě taky jako studentka bojuji s financemi, takže holt někdy musím brát, co je. Samozřejmě si na sebe nevezmu všechno, ale kolikrát mé postavičce hodně závidím. Ale kdybych měla možnost, asi bych se oblékala víc jako moje postavička. Asi ¾ jejího šatníku bych chtěla mít! Máme fakt dobré návrháře, nejradši mám věci od NiTi, Niam je vážně šikovná. Jo, nejradši mám asi všechny ty šaty. Nemusí být nutně plesové, myslím nějaké, co můžete vzít normálně mezi lidi.“

Subjekt 5: „Nechodím, v realitě jsem, co se týče oblečení, spíše sportovní typ, na Hogu je kouzlo výběru, který by se mi ani do šatníku v reálném životě nevešel (a vzhledem k tomu, v jaké skupině lidí se pohybuji, by se ani nehodil). O róbách na plesy a podobné akce raději ani nemluvit! Virtuální svět a reálný striktně odděluji, nemyslím si, že bych byla v reálu nějaká jiná než na hogu (po té osobnostní stránce). Zprvu jsem se to oddělit pokoušela, ale když už jednou poznáte ty lidi živě, zjistíte, že za tou postavičkou se také skrývá jen člověk a oni si stejně udělají nějaký obrázek, takže teď už se to tak nějak prolíná. Vzhled ovšem jiný je.“

Subjekt 6: „Tak to není úplně snadná otázka. Ano a ne… Mám jistou barevnost, kterou ráda nosím i v realitě. Takže ano. Ale stylem? Většinou ne. A je to i o období. V létě toho moc nevymyslíte jak u mudlů, tak zde. Takže léto je tak asi nejpodobnější. I když v kouzelnickém světě jsem prý mnohem odvážnější.“

Subjekt 7: „To se těžko říká… Co tu máme, nemáme u mudlů a obráceně. Tady se sice také více méně držím červeného a černého oblečení, když nepočítám třeba famfrpálovou výstroj… u mudlů mám taky vlastně jen trojbarevný (ještě bílou) šatník a kousků jinak barevných moc není… a tady je to podobné. Šatník teď zde nemám tak velký, jako v minulosti, ale třeba vyjma halloweenské oranžové kolekce jsem tady i u mudlů milovník červené a černé, a podle toho i šatníky vypadají. Tady mám ale i pár kousků, co nejsou červeno-černé. Je tady mnohem lepší výběr.“

Pracovníky Příčné ulice jistě budou zajímat vaše návrhy na oblečení a módní doplňky, které vám tam chybí.

Subjekt 1: „Chybí mi tam hlavně větší množství bot. Jinak je tam toho docela hodně a je fajn, že během roku se oblečení obměňuje, i když mohlo by častěji.“

Subjekt 3: „Na PU mi asi nic moc nechybí. Jen bych přidala do modelů víc pavouků, pavučin, netopýrů, podivných hub a takových ježibabských věcí. Myslím, že kolekce Ježibaba by našemu trhu moc prospěla.“

Subjekt 4: „Já bych chtěla znovu na pultech Viktoriánskou kolekci. Prošvihla jsem ji, přitom to je přesně ten styl, co by moje postavička vzhledem ke své stylizaci měla nosit. A klidně i další kousky inspirované tímto obdobím.“

Subjekt 5: „Mně chybí i to, co tam je a nemám na to peníze!“

Subjekt 6: „Tak to je velice štědrý návrh, ale asi nejsem ta pravá, která by měla něco vymýšlet. Potěšil by mě o něco větší výběr plášťů. A možná ještě punčoch není nikdy dost… Ono to je těžké. Všeho je vlastně dost… Jen mít čas a chuť oběhnout Příčnou, případně se stavit u NiTi.“

Subjekt 7: „Teď už na oblečení příliš nekoukám, snažím se spíše zabydlet v domku, takže šetřím… a taky sbírám galeony na koště, to bych si nemohla nechat ujít… Vesměs už módu tolik neřeším, musí se v obchodech objevit něco mooooc krásného a pěkného, abych o tom začala uvažovat.“

INTERPRETACE

Samotný dotazník poskytuje jen omezené informace. Jak již bylo zmíněno v Úvodu, ne všechny vzhledové charakteristiky své postavičky si může hráč zvolit. Podle statistik se však zdá, že celkově se profesorky snažily, aby jejich postavičky byly o něco lepší, než jak vnímají samy sebe v realitě (K čemuž musím poznamenat, že přinejmenším ty z nich, které znám osobně z mudlsvěta, nemají k sebepodceňování žádný důvod, kromě přirozené skromnosti. Jde o velmi krásné a přitažlivé ženy. Ale většina lidí má tendenci dívat se na sebe a svůj vzhled spíše kriticky.). Celkový vzhled svých postaviček hodnotí jako lepší, než svou mudlovskou podobu (některé subjekty ji hodnotí stejně, ale tendence je zjevná). S výjimkou Subjektu 4 však nejde o velké výkyvy. Překvapivě jsou kouzelnice výrazně více spokojené se svými vlasy na Hogu, než v realitě, přestože obojí mohou aktivně ovlivňovat. Naopak obličej mají raději svůj mudlovský, což zřejmě souvisí s tím, že na naší škole mají jen omezené možnosti, jak si ho určovat. V dalších atributech vítězí vzhled kouzelnický, což zřejmě souvisí s výše zmíněnou, pro většinu lidí běžnou tendencí k sebepodceňování, ale také s tím, že hogpostavičky nelze v těchto směrech ovlivňovat, jsou nějak nastaveny, a zřejmě jsou hezké. Překvapivou výjimkou je výška postavy. Zde Subjekt 7 uvedla, že je výrazně spokojenější s hogovskou postavičkou, což ovšem souvisí s její reálnou výškou, kterou považuje za příliš malou. Subjekt 2 naopak považuje svou postavičku za velikostně nedostatečnou, ale vzhledem k tomu, že právě ona se nemohla zúčastnit rozhovoru, nelze říci, z jakého důvodu.

Celkově je potřeba říci, že většina subjektů je spokojena se svými hogpostavičkami. Pod hodnocením 3 (ani spokojena, ani nespokojena) se objevila jen jedna odpověď, a to Subjektu 1, která hodnotila svůj obličej na Hogu známkou 2. Tato kouzelnice je však nadmíru spokojená se svým mudlovským obličejem (hodnotila ho stupněm 5), což ji zřejmě vedlo k tomu, že jí její hogpostavička zcela nevyhovuje. Na druhé straně v ostatních atributech upřednostňuje svou kouzelnickou existenci.

Naopak u hodnocení reálného vzhledu jsme svědky hned několika hodnocení 1 (velmi nespokojena) a 2 (spíše nespokojena), a to hned ve 27 případech. Nejhůře dopadlo hodnocení kritéria 3, tedy spodní část těla.  U hogpostaviček se zde naopak objevuje výrazná spokojenost. Mohli bychom z toho usoudit, že řada žen by ráda vypadala – méně žensky. Postavičky na Hogu jsou více mužské, popřípadě to, co se u žen nazývá „sportovní typ“. Profesorky k tomu neinklinují v horní části těla, ale ve střední, a zvláště dolní by této podobě asi daly přednost.

Soustřeďme se nyní na rozhovory.

Všechny profesorky hodnotí velmi pozitivně, že si mohou vytvořit svou postavičku. Jak říká Subjekt 5, k identitě každého člověka patří i jeho vzhled. Nejde však jen o tělo. Z odpovědí také plyne, že hráčky jsou rády, když si mohou svou postavičku oblékat a s oblečením experimentovat více, než je to možné dělat v reálném světě. Poskytuje jim to více možností, doplňují si tak svůj mudlovský život.

Nejdůležitější byla otázka, zda si profesorky vytvořily postavičku podle svého mudlovského vzhledu, nebo zda raději volily jinou podobu. Odpovědi jsou rozličné.

Subjekty 1, 3 a 7 se snažily, aby jejich postavičky co nejvíce odpovídaly realitě. Nechtějí totiž příliš rozlišovat své kouzelnické a mudlovské já. Subjekt 3 výslovně uvedla, že není „rp-hráč“, že je i na Hogu sama za sebe. Implicitně totéž plyne i z odpovědí Subjektů 1 a 7. Tyto hráčky jsou na naší škole v podstatě stejné jako v realitě, nechtějí se příliš stylizovat ani fyzicky, ani duševně do jiných podob. Souvisí to zřejmě s celkovou podobou projektu Hogwarts online. I při hovorech ve Velké síni – ale podle mých omezených zkušeností s jednou kolejí to platí i jinde – jsme často svědky toho, že si lidé povídají o svém mudlovském životě. Přísné rozlišení mezi postavičkou a jejím hráčem u nás neexistuje. Roli při volbě vzhledu postaviček u těchto subjektů nehrál ani fakt, jak jsou spokojeny se svým mudlovským vzhledem. U atributů, které lze při vytváření postavičky ovlivnit, jsou nakonec dokonce spíše o něco spokojenější s hogovskou postavičkou, s výjimkou Subjektu 1, která dává výrazně přednost svému reálnému obličeji. Také celkový vzhled postavičky hodnotí v průměru o něco lépe, pouze u Subjektu 7 jde však o výraznější rozdíl (Popravdě řečeno, odlišnost v dotazníku mezi hodnocením 4 a 5 je spíše zanedbatelná, důležité jsou disproporce, které mezi hodnocením mudlvzhledu a hogpostavičky vytvářejí větší rozdíly. Ty kromě výše zmíněných případů nevznikají.).

Subjekty 4, 5 a 6 postupovaly při vytváření postavičky jinak. Svým reálným vzhledem se inspirovat nenechaly. Důvody ovšem byly u každé z nich rozdílné. Subjekt 4 měla na škole již v době, kdy vznikly postavičky, coby profesorka nějaký vzhled, nedržela se ho však. Stejně tak si postavičku nevytvářela podle reálné vizáže. Snažila se získat jakousi ideální podobu, neboť – jak sama říká – se sama sobě v reálu nelíbí. K tomu bychom mohli doplnit, že tato žena má na naší škole výraznou rp-podobu (souvisí s tím i její vyjádření ohledně oblečení), a tudíž jako jedna z mála velmi odlišuje svou mudlovskou a kouzelnickou existenci. Subjekt 5 takové rozlišení nepraktikuje, v tomto ohledu má více rysů společných s první skupinou. Nicméně při vytváření postavičky upřednostňovala její kouzelnický vzhled, měl odpovídat koleji, do níž se toužila dostat. Subjekt 6 postupovala ryze podle estetických měřítek. Chtěla mít postavičku hezkou bez ohledu na jakákoli další kritéria. Při pohledu do dotazníku zjišťujeme, že u Subjektu 4 nacházíme vskutku lepší hodnocení podoby postavičky než mudlovského vzhledu, což nepřekvapuje. Subjekt 5 o něco lépe hodnotí postavičku, nikoli však výrazně. Subjekt 6 dává přednost horní části těla postavičky před reálným vzhledem, tu však nelze ovlivnit. Překvapivě u postavičky výrazně lépe vnímá vlasy, což je zvláštní, neboť tento atribut své podoby může změnit i v mudlovském světě u kadeřníka.

S výše řečeným souvisí i názor respondentek na to, které další vlastnosti postavičky kromě těch, jež mohou, by si rády nastavily. Celkově všechny chápou, že taková možnost není možná, protože by to kladlo velké nároky na módní návrháře. Pokud by postavičky mohly mít různou výšku a různý tvar těla, bylo by nutné každý model vytvářet v několika variantách. Pro nás je však zajímavé, které tělesné charakteristiky by si u postaviček změnit chtěly.

Subjekty by hlavně chtěly změnit výšku a tloušťku. Přivítaly by i některé další možnosti, například obočí. Někdy proto, aby tyto atributy postavičky lépe vyhovovaly reálnému vzhledu, jindy proto, aby naopak spíše si mohly svůj mudlovský vzhled kompenzovat. Celkově se však hlavně tyto názory týkají rpg: bylo by potřeba výrazněji rozlišit postavičky profesorů od postaviček studentů.

S podobou postavičky souvisí i možnosti oblékání. Již jsme narazili na to, že pro profesorky jsou důležité nejen tělesné proporce, ale také to, co si na sebe mohou vzít. Je evidentní, že v tomto směru si více všímají estetických záležitostí než toho, aby se jejich postavička oblékala podobně jako její hráč. Na naší škole mají více možností a rády je využívají. Některé subjekty se drží svého mudlovského vkusu ohledně barevnosti, celkově si však všechny užívají volnosti v oblékání, kterou jim Hogwarts poskytuje. Souvisí to i s finančními možnostmi, které mají v mudlsvětě. Na naší škole si mohou více dovolit. V zásadě jsou spokojené s nabídkou, která je tu k dispozici, neboť převyšuje jejich mudlovské možnosti. Proto ani netouží po výraznějším rozšíření nabídky oblečení na našem hradě. Několik málo návrhů kvůli osobnímu vkusu by sice měly, ale celkově jsou s nabídkou spokojené.

ZÁVĚR

Na počátku jsme si kladli otázku, zda lze vysledovat nějaké obecné tendence ohledně vytváření postaviček u bradavických profesorek, zda si jednotlivé jejich atributy volí podle svého mudlovského vzhledu, či se pokoušejí vytvořit si nějakou svou ideální podobu. Jaký je jejich vztah k vlastnímu tělu, a jaká je jeho spojitost k jejich postavičkám.

Naše zkoumání žádný převažující trend neodhalilo. Zdá se, že každá profesorka k této věci přistupuje jinak. U některé zásadní roli hrálo to, zda je či není spokojená se svým mudlovským vzhledem, jinde byl důležitý vztah k role playing game, nakolik chce na naší škole kontaminovat čarodějnickou existenci s reálnou.

Celkově tedy můžeme říci, že profesorky jsou se svou mudlovskou podobou průměrně spokojené. Více dávají přednost podobě kouzelnické. To je však nevede nutně k tomu, aby si postavičky tvořily podle své reálné podoby. Jak vypadá postavička, má u každé profesorky jiný důvod, zcela individuální.

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji všem profesorkám, které se laskavě zapojily do mého výzkumu a umožnily tak vznik této práce: MrPh. Aki san Marino, Mn.; Barbaře Arianne Lecter, Mn.; RNDMr. Betelgeuse Orionis; BcA. Esperanze Milagrosa, Mn.; Jane Patricii Vamos; RNDMr. Janel Weil, ak. Č.; MgM. Meredith Jade Hogan, Mn.; a profesorce, jež si nepřála být v práci zmíněna jmenovitě.

Dále děkuji paní profesorce RNDMr. Anseiole Jasmin Rawenclav, CScM., za ochotu, s níž souhlasila, abych zkoušku KOZA skládal u ní z předmětu mudlovská antropologie, a poskytla mi standardizovaný dotazník.