Student: Christina Elizabeth Stark
Kolej:Nebelvír
Školní rok: zima 2023
Typ zkoušky:KOZA

LektvaryZadané téma:

Kvalitativní a kvantitativní analýza lektvarů


Konzultant: Barbara Arianne Lecter
Posudek: Vážená slečno Christino,

děkuji za naprosto perfektní práci na téma "Kvalitativní a kvantitativní analýza lektvarů". Je vidět, že se v tomto oboru velmi dobře orientujete, protože Vám není cizí povídat o postupech a metodách, které jsou potřeba pro zjištění obsahu neznámé lahvičky či určení, kolik magie který lektvar obsahuje a zda nebyl autorem ošizen.
Velmi oceňuji teoretický úvod, kde rozebíráte jednotlivé druhy ingrediencí, které se v lektvarech používají a správné zacházení s nimi včetně správného skladování.
Pro neznalého čtenáře chybí snad jen slovníček pojmů, které požíváte, ale v práci tohoto rázu je odbornost na místě.
Co mě trochu mrzí jsou závěry (samozřejmě to není Vaše vina!), ze kterých vyplývá, že kouzelníci nedosahují takových možností a kvalit, jakými disponují mudlové. Je naznačeno, že se stále zlepšujeme a metody vyvíjíme, ale je to ještě dlouhá cesta. A kdo ví, třeba zrovna Vy po ní budete kráčet a vyšperkujete ji tak, že nebude převažovat destruktivní cesta, ale nějaké jednoduché a elegantní kouzelnické řešení.

Co by mě zajímalo v ústní části zkoušky je, jak se liší přístroje používané mudly a ty, které používáme my. Z Vaší práce plyne, že jste některé při analýze neznámého lektvaru používala, tak jen ze zvědavosti, jaký je mezi nimi rozdíl, nebo zda se jedná o přístroje stejné.

Děkuji ještě jednou za absolutně perfektně zvládnutou písemnou práci, uděluji známku Vynikající a těším se na ústní část.
Hodnocení: Vynikající
Hodnocení propugnatio: Vynikající
Hodnocení cogito: Vynikající


Vypracování

Kvalitativní a kvantitativní analýza lektvarů

 

Autor práce:

Christina Elizabeth Stark

 

Vedoucí:

Barbara Arianne Lecter

 

_______________________

 

Dobrý den madam, vítám vás u své zkoušky KOZA na téma analýzy lektvarů a to ve formě jak kvalitativní, tak kvantitativní.

Tato problematika trápí mudlovské chemiky odjakživa, a převážně v dnešní době je analýza vyloženě hlavní gro celé mudlovské chemie. Abyste byla v obraze, analytická chemie se soustředí na jednotlivé látky a množství obsažené v daném vzorku, tedy ať už ve vzduchu, půdě, potravině, léčivu, či cihle na stavbu domu. Jak vidíte analytika je rozšířená do všech oblastí výzkumů a oborů. V této práci se zaměříme na analytiku v oblasti lektvarů, tedy takovou analytickou alchymii v našem kouzelnickém světě. 

 

Osnova:

  1. Teoretická část
    1. Stručný přehled ingrediencí
      1. Ingredience magického původu
      2. Ingredience nemagického původu
    2. Interakce v hotovém lektvaru
    3. Magické podmínky
    4. Uchování vzorků
    5. Kvalitativní analýza
    6. Kvantitativní analýza
    7. Falzifikace
    8. Postup při analýze neznámého vzorku
  2. Experimentální část
  3. Závěr

 

_______________________

 

1. TEORETICKÁ ČÁST

 

V této části bych ráda shrnula základy, které by měl znát každý zkušený lektvarista, který se hodlá věnovat tomuto tématu i nadále. Většina poznatků je na základě vlastního výzkumu, literatura je v tomto směru poměrně málo rozšířena. 

V této části se zaměřuji na souvislosti se samotnou analýzou a popřípadě vhodném uchováním vzorku před samotným výzkumem.

 

1.1. Přehled ingrediencí

 

Cokoliv co je třeba přidat v průběhu do lektvaru se nazývá ingrediencí a pro správného vědce je třeba danou ingredienci znát dokonale. Každá má své podmínky, chová se odlišně v různých směsích a má také jiné pravidla pro zpětnou analýzu. 

 

1.1.1 Ingredience magického původu

 

Tato kategorie náleží ingrediencím, které mají magický potenciál, vyzařují určité známky magie, popřípadě rostou pouze za podmínek spojených s kouzly. Takové ingredience nalezneme i na zvířatech z magického světa, jedná se tedy o cokoliv co ve světě mudlů nenalezneme. 

 

Velmi široce tedy můžeme zahrnout části těla jakéhokoliv zvířete, nejvíce pro nás známá bude asi krev (draka, trolla,..), nebo sliny, sliz, moč, srst, zuby, trus, popřípadě jed.

Tyto ingredience je poměrně jednoduché identifikovat a ověřit tedy pomocí kvalitativní analýzy kvalitu daného produktu či odhalit falzifikát - toto je nejčastější oblast analýzy v magickém světě. Pro kvantitativní analýzu je ale problém s neúměrnou silou jednotlivých ingrediencí a tak nemůžeme považovat lektvary ze slizu z jednoho slimáka za zcela totožné - každý slimák toho vytvoří jiné množství s jiným složením. Kvantitativní analýza se zde hodí na konkrétní látky, např. množství červeného barviva v dračí krvi - většinou se pak na základě detekovaného množství použité množství ingrediencí jen odhaduje. 

 

Rostliny jsou druhou důležitou částí magických ingrediencí, jejich kouzelná moc se často kombinuje s alkaloidy obsaženými v jejich listech, květech, kořenech a plodech zcela přirozeně. Jsou důležitou součástí lektvarů, častokrát hrají ve funkci nejvyšší roli. U rostlin je třeba dbát na podmínky sběru jelikož jsou jejich nejúčinnější látky zároveň nejvíce náchylné na degradaci. Například když sbíráte rosu dřív než o půlnoci, nebo na něco co je citlivé na stříbro použijete stříbrný srp. U těchto ingrediencí se velmi často pozná na analýze, že něco nebylo provedeno standardně jak mělo a častokrát se to právě z těchto důvodů maskuje. 

Tyto obzvláště náročnější ingredience jsou velmi drahé a častokrát stojí při výzkumu nejvíce peněz - je tedy snaha o nahrazení něčím levnějším.

 

1.1.2 Ingredience nemagického původu

 

Do této kategorie patří ingredience, které jsou zcela obyčejné, pro mudly považovány spíše za odpad, nicméně společně s magií mohou tvořit funkční lektvar. Jsou zde opět jak rostlinné, živočišné i zcela neživé ingredience.

Tyto ingredience nemají podvodníci moc tendence falšovat, jelikož jsou nemagické a velmi dobře dostupné - na tomto neušetří. Pokud ale musíme, je třeba je detekovat v závislosti na látkách obsažených v dané rostlině/houbě (třeba v muchomůrce její jed), nebo látka obsažená pouze ve slizu slimáka. Tyto analýzy se neprovádějí téměř nikdy.

 

Živočišné ingredience jsou velmi běžné, chlupy černé kočky, trus vlka, sliz slimáka, křídlo netopýra, oči mloka - jednoduše ty ne příliš příjemné části, které běžný mudla považuje za vrchol čarodějnictví. Přitom paradoxně žádnou magii v sobě nemají, jen ji dokáží k sobě dobře pojit.

 

Z rostlinných známe léčivé bylinky jako je podběl, pampeliška, kopřiva, divizna, dále také klasická brambora, lopuch a nebo jedovaté rostliny (rulík) a houby (muchomůrka). Ty jsou sbírané kdykoliv a kdekoliv, klidně mudlou, nicméně až my z nich dokážeme ten potenciál na to magické přetvořit.

 

V této kategorii jsou i neživé objekty ze světa mudlů, které mohou působit netečně a nezajímavě nicméně v kouzelnickém světě mají opět schopnost pojit a spojovat nemagické s magickým. Patří zde měsíční kámen, černá perla, vzácné kameny (diamant, rubín, safír,..), pískovec. Žádného mudlu nenapadne vzít kus pískového kamene a hodit jej do lektvaru, nicméně my tyto ingredience požíváme poměrně často. 

 

Do této kategorie řadíme i to, co magii získá až v průběhu sběru, ale ingredience sama o sobě magická není. Například rosa - sbíraná za půlnoci/ranní rosa. Rosa sama o sobě je velmi těžko detekovatelná, jelikož je to vlastně pouze voda - liší se svým magickým podpisem v závislosti na době sběru a místě sběru. Mudlové ji nikterak nerozlišují. Sem patří i chlupy kočky sbírané o půlnoci, ty už se totiž chovají jinak než běžné chlupy z černé kočky.

 

1.2. Interakce v hotovém lektvaru

 

Druhů lektvarů máme nepočítaně a snad nikdo nezná přesné množství - tato oblast se totiž pořád rozšiřuje, výzkum pokračuje každým dnem a s každou novou ingrediencí a jinými magickými podmínkami lze připravit zcela novou substanci. Pro představu jak se mohou látky navzájem ovlivňovat bych ráda rozebrala pro představu jen tři velmi jednoduché lektvary.

 

Základníž zahušťovadlo se vyrábí velmi jednoduše jen z vlčího trusu, brambory a slizu ze slimáka. Jsou to ingredience nemagické, to kouzlo tam přidává míchání po směru. Samotné pojivo dělá škrob v bramboře a sliz ze slimáka (a teplo - přece jen za studena se nám škrob neuvolní). Zde je detekce nenáročná - ingredience se neovlivňují a nejčastěji se sleduje množství škrobu, pokud chceme analyzovat, že zahušťovadlo bylo použito, popřípadě kolik. 

 

Popáleninová mast podobně jako zahušťovadlo nefunguje na principu kouzla a spojení jednotlivých ingrediencí, nicméně magický potenciál se zvýšil oproti klasickému zahušťovadlu natolik, aby klasické ingredience byly schopny vyléčit popálené zranění. Dává se zde sliz ze slimáka, velbloudí trus, skřítčí moč, lopuchový list a zahušťovadlo. Moč sama o sobě dezinfikuje a uklidňuje, zbytek je spíše na zahuštění. Ale až dohromady jsou ingredience schopny si vypomoct a doplnit své schopnosti o zaléčení povrchu popálené rány. Při detekci je tak potřeba počítat se všema - trochu to komplikuje ten fakt, že takový sliz slimáka je obsažen jak v zahušťovadle, tak v lektvaru jako ingredience. U tohoto lektvaru je tedy tato ingredience na přímo nedetekovatelná (je třeba vymyslet metodu nepřímou).

 

Lektvar síly už je trochu jiné kafe, už totiž má reálné magické schopnosti - vaši sílu dokonce zdvojnásobuje! Vyrábí se z lopuchového listu, kozího chlupu, zahušťovadla a ledvinového kamene mantichory. Už podle ingrediencí lze vidět, že největší magii pojí právě ledvinový kámen mantichory a to se v lektvaru vyloženě jen vyvaří a nepije se. Lopuch jakožto rostlina velice pomáhá, ale sám o sobě tyto schopnosti nemá. Kozí chlup je možné nahradit ještě kozím chlupem z chiméry, nicméně to je příliš drahé a síla nenaroste o tolik. Doporučuji tedy pořádně vyvařit kameny a detekovat posléze právě je. Jelikož je to jediná magická substance, lze detekovat čistě jen magii. Nemagické ingredience se poté dají ještě identifikovat kouzlem. Navzájem si pomáhají v kompaktnosti a účinku.

 

Největší problém bývá většinou u rostlinných vzorků, které jsou citlivé na změny a u opakujících se ingrediencí obzvláště těch nemagických - ty se totiž jen rozpustí, rozmíchají a popřípadě jinak přetvoří bez závislosti na tom kdy a jak byly použity. Alespoň jsou takové lektvary z časového hlediska stabilnější.

 

1.3. Magické podmínky

 

Jak již bylo zmíněno jak u ingrediencí, tak u lektvarů, někdy hraje esenciální roli doba sběru, či nějaká jiná magická podmínka. Ta velice ovlivňuje kvalitu lektvaru či danou funkci a navíc se téměř vůbec nedá identifikovat pomocí analytických metod. Jediná možnost je na to jít výlučně a to identifikovat všechno ostatní okolo a poznat dle komplexního výzkumu jak moc to bylo nebo nebylo ovlivněno právě něčím jiným. Komplikované, ale pokud děláte několikaletý výzkum jedné tématiky, nakonec na magické podmínky během analýzy určitě narazíte.

 

Mezi takové magické podmínky hojně využívané patří měsíční fáze, denní doba, magické místo (např. stonehenge), magická noc (např. samhain, mabon). 

 

1.4. Uchování vzorku

 

Když chceme provést analýzu je třeba zmínit, že každý vzorek se nějak chová a s časem se mění či degraduje. Abychom tomuto předešli, je třeba je uchovávat správně a důkladně. 

Nejprve je třeba dobře přenést. Jestli nám jde o přesné množství, musíme být schopni ho celé vložit do kotlíku. Naštěstí takto důkladná analytika u kouzelníků nebývá zrovna častá a vždy se dá pomoct si kouzly. To co nás ale bude zajímat nejvíce je místo pro uchování. 

Vybíráme inertní materiál, tak aby neinteragoval se vzorkem. Zároveň odolný, nepropustný, pevný. Ideální jsou skleněné lahvičky a platničky. U mudlů je dobře zavedený ještě teflon a jiné odolné plasty, nicméně s kouzly si příliš neporadí, kovy a sklo je dokáží udržet lépe. Pravděpodobně díky pevnější sktruktuře. 

 

Vzorky uchováváme v chladu a temnu kvůli potenciální degradaci UV zářením. Je možné vybrat sklo, které UV záření nepropouští a tak zamezit degradaci i na světle. Tato možnost je ale zbytečně drahá, je lepší vzorečky prostě schovat. Lektvary, které jsou citlivé na měsíční fázi, nebo denní dobu je dobré spotřebovat co nejdřív - jednotlivé ingredience dále pracují v závislosti na okolnostem a může se tak lektvar zcela znehodnotit.

 

1.5. Kvalitativní analýza

 

Tato oblast je pro nás alchemiky v podstatě nejdůležitější - jak napovídá název, potřebujeme zjistit jestli daná látka, substance, či dokonce magie ve vzorku vůbec je. Je nám jedno v jaké formě, kolik, ale zajímá nás jestli vůbec. Tohle je velice důležité při odhalování falzifikátů, tedy jestli prodejce nenahradil vzácnou krev draka něčím levnějším a lektvar tak není účinný vůbec či jen krátce a slabě. 

 

1.5.1 Metodika pokus omyl

 

Tímto způsobem ještě donedávna odhalovalo problém mnoho kouzelnických lektvaristů a vědců. Jednoduše zkoušíme přidávat ingredience, které by měly teoreticky zareagovat s danou látkou co testujeme a pokud získáme nějaký výsledek (např. barevnou změnu, charakteristickou vůni, sraženinu,..) tak víme, že látka obsažená je. 

Problémem této metodiky je časté vybuchování (oproti mudlům máme tu nevýhodu, že je velice málo publikací a taktéž velice málo nevýbušných směsí), tím pádem se takový lektvarista musí zákonitě bát o své zdraví, a dalším problémem je častá interakce s jinými látkami, tedy dojde k barevné změně i přesto, že hledaná látka obsažena není. S čímž souvisí i problém skryté interakce, tedy že naopak látka obsažena je, ale již s něčím zinteragovala a nelze ji tímto způsobem detekovat. 

Jediná možnost jak můžete těmto problémům předejít je jedině v naprosté znalosti vzorku a směsi. Pokud testujete něco opakovaně a ve velkém, už víte na co si dát pozor a co je vhodné. U nových a hlavně neznámých lektvarů se nedoporučuje.

 

1.5.2 Metodika detekce DNA rostlinné, či zvířecí matrice 

 

Poměrně málo známá technika s ještě stále ne úplně dostačujícími výsledky. Funguje na mudlovském principu detekce DNA, nicméně naše zařízení jsou uzpůsobené na magické vzorky. Je tedy velmi nákladná a stále ještě ve formě vývoje. Metoda má velký potenciál, ale stále ještě nemáme moc dat dostupných pro srovnání výsledků. U některých velmi běžných analýz jsou data z analýz už vytvořené, ale rozhodně ne pro všechny vzorky. Metoda má ale velkou budoucnost, dají se tak identifikovat jakékoliv substance obsahující genetickou informaci.

 

1.5.3 Metodika detekce magického podpisu

 

Tato metodika je jedna z nejnovějších, které v posledních letech ve vědeckých kruzích našeho magického světa vznikly. Funguje na principu odhalování magie vzorku získané z ingrediencí, nikoliv z inkantace, či míchání za magické hodinky (doposud se tím dali velice dobře krýt vady lektvarů). Velkým problémem je stále ještě oddělení magie z vícero ingrediencí - respektive pokud máme jednoduchý lektvar, do kterého se přidává pouze jedna magická ingredience, jsme schopni odhalit že tam skutečně je. A to s poměrně velikým limitem detekce! Ale pokud se přidává v průběhu vícero a ještě stejného druhu (tedy dvě magické rostliny např.) tak je to nerozeznatelné. Naopak velkou výhodou této metody je cena a nedestruktivnost metody - stačí jen hůlka a správná inkantace. Ještě se dá přidat ingredience na zvýraznění magického potenciálu (z řádu rostlin jsou nejspolehlivější) a ověřit si tak platnost, nicméně přidáním dalšího obsahu zničíme vzorek a tato metoda přijde o svou výhodu nedestruktivnosti. Minimálně pro start analýzy je velice vhodná, nicméně metoda se stále vyvíjí.

 

1.6. Kvantitativní analýza

 

Základním rozdílem mezi touto a kvalitativní analýzou je právě v množství. V těchto analýzách nás zajímá množství, tedy kolik toho tam je. Soustředíme se při jednom testu většinou jen na jednu jedinou látku, či skupinu látek a detekujeme kolik tam toho vlastně máme. 

Tato skupina analýz je oproti mudlům poměrně zaostalá, máme podstatně horší limity detekce a stejně fungujeme na velmi obdobném či stejném principu. 

Některé kvalitativní reakce fungují na principu reakce známého poměru a  tak můžeme díky známého množství přidané látky určit i množství té hledané. U mudlů identifikace probíhá pomocí fotometrických metod, titračních metod, nebo například gravimetrických (kde se jednoduše vyextrahuje daná látka a zváží se na velmi přesných vahách). Všechno toto je pro nás do jisté míry použitelné, problémem ale je detekce magických přísad a látek interagující s magií. Pro chemiky platí pravidla, na základě kterých mohou tyto metody vytvářet a podle nich se 100% jistotou říci, co je skutečně ve vzorku obsaženo. Ve světě magie se všechno toto komplikuje, neplatí jednoduchý zákon zachování hmotností - energie se navzájem prolínají.

 

Použitelné kvantitativní metody v kouzelnickém světě jsou všechny na principu tvorby srážek, jsou tedy destruktivní. Vybírá se vždy taková látka, která by neměla mít žádné magické interakce a její detekce se pak liší v závislosti na vlastnostech.

Například pokud chci zjistit kolik se dává našeho kouzelnického bláta ze zamíchaných Bertíkových fazolek do Biddiho lomcováku, musím se nejprve podívat na poměry v lektvaru, vytvořit si poměrovou rovnici a detekovat množství látky přítomné v Bistortě major pomocí spektrofotometrie, či jiné metody na to vhodné - u endotlivých látek postupujeme stejně jako mudlové. Dle toho vypočítám zbytek. Toto funguje ale pouze přibližně, není jasné jaká dávka bláta je ta správná na funkci, jedno bláto má jiné vlastnosti než jiné.. 

Oproti mudlům máme totiž velkou nevýhodu v nekonzistentnosti a neopakovatelnosti našich lektvarů. Jen správný lektvarista je schopen opakovat své výtvory o velmi stejných vlastnostech.

 

Na detekci kvanta magie prozatím používáme tzv. metodu degradace peří. Zní to velmi vtipně, ale prozatím je to nejlepší a nejpřesnější možnost detekce. Peří z okamie má výbornou vlastnost udržet stejné množství magie po všech kusech, takže pokud mám několik kousků ze stejného zvířete, vím, že všechny mají stejné množství magie. Zároveň okamie může být použita jako jádro hůlky, pírka jsou tedy vodičem magie a mohou ji přesouvat. Magie dodává peří lesk a zářivou barvu, jakmile magie z pírka vymizí, pírko zešedne. Máme tedy perfektní indikátor a i přesto, že konkrétní množství neznáme, můžeme pomocí zakouzlení nějakého kouzla, např. lumos magii z pírka vycucat, přesunout. Každé toto pírko bude pohánět kouzlo nějakou dobu a pokud ho necháme v daném lektvaru, můžeme nepřímo určit o kolik déle lumos trvalo, tedy o kolik více má daný lektvar magie - dokázali jsem transformovat něco velmi neurčitého na čas, tedy dobu, kterou měřit můžeme. Pokud je kouzelník zkušený, tato metoda má velmi přesné výsledky, ale může se to i jednoduše pokazit. Stačí že budete mít jiné peří, jinak silně zakouzlené lumos, méně nacucaný lektvar do pírka a už jsou výsledky zkreslené.

 

1.7. Falzifikace

 

Falzifikací je myšleno jakékoliv podvádění, tedy cokoliv co je do lektvaru přidáno a nemá to tam co dělat, nebo naopak tam chybí a mělo by to tam být. U mudlů jde většinou o peníze a i u nás to není jiné - nejčastěji se tedy falšuje nějaká drahá ingredience za obdobnou levnou, přidávají se látky zlepšující vlastnosti (barva, konzistence) a oproti nám mají mudlové docela problém s geografickým původem. U nás se prozatím moc neřeší jestli je toto zahušťovadlo skutečně z Čech, nebo ho dělal nějaký angličan.

 

Důvody proč se objevuje falzifikace v kouzelnickém světě:

- levnější ingredience

- lepší barva a konzistence

- lepší stabilita výrobku

- zdánlivě lepší magické vlastnosti (schopnost zaštítit skutečnost)

- umělá infuze magie (magické vlastnosti, které jsou externě dodávány)

 

Nejčastější způsoby:

- menší množství než je deklarováno dané ingredience

- nahrazení ingredience za něco podobného, ale mnohem dostupnějšího

- zcela vynechání ingredience

- přidání něčeho co maskuje nedostatek či vadu

 

Jak detekovat už pak záleží co přesně chceme odhalit a právě na to používáme techniky kvalitativní a kvantitativní analýzy. 

 

1.8. Postup při analýze neznámého vzorku

 

Všechny tyto poučky, které jsme si napsali jsou sice krásná věc, nicméně jak postupovat, když dostaneme nebo najdeme neznámý vzorek? Jak tedy vybrat tu správnou metodu?

 

Pro tuto část jsem vám vytvořila schémátko obecného postupu, které by se mělo hodit úplně každému lektvaristovi. Na základě toho alespoň třeba bude moct rozhodnout jestli je to na vylití, žalovat lektvaristickou firmu co to připravila, nebo je to více než vhodné k použití.

 

 

 

2. EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST

 

Pro tuto druhou část jsem si vybrala kvalitativní analýzu neznámého lektvaru, který se mi dostal do rukou. Na základě těchto pouček, teoretických znalostí a našeho schématu identifikujeme co vlastně v tomto neznámém vzorku pravděpodobně je.

 

Do rukou se mi dostal lektvar neznámého původu, který měl podivnou růžovou barvu s odlesky, uchováván ve skle s korkovým polopropustným špuntem. Lektvar má mírný štiplavý neidentifikovatelný zápach.

 

Hned první krok v naší analýze je zkusit jestli to vůbec ještě má nějakou magickou stopu. Lektvar jsem zakouzlila inkantací *Magicae detectio* a ukázalo se, že to na vylito nebude, že je to ještě stále nějaký lektvar.

 

Protože netuším co tam je, zaměřila jsem se na kvalitativní část schématu. Dle analýzy magického podpisu jsem zjistila, že byla použita nějaká magická ingredience a snažila jsem se tedy identifikovat která a alespoň kolik. Výsledek nebyl jednoznačný, takže jsem raději zkoušela i jednoduché analýzy z mudlovského spektra.

 

Trochu lektvaru jsem vzala, naředila, přefiltrovala a vložila do přístrojů na nějaké ty detekce. 

Dle kapalinové chromatografie s metodou na alkaloidy byl identifikován amanitin obsažený v muchomůrce, tím pádem víme, že byla použita muchomůrka. Dále se povedlo najít opět pomocí HPLC stopy chlorofylu (metoda na barviva), tedy zeleného barviva nacházejícího se v rostlinách. Byla použita nějaká zelená rostlina

Zkusila jsem klasickou detekci škrobu pomocí lugolova roztoku a s potěšením jsem zjistila, že je obsažena i brambora. Společně s tímto testem jsem zkoušela i identifikaci slizu slimáka (ten vylučuje mucin vytvářející sliz slizem) pomocí ethanolové precipitace. K mému překvapení jsem jej neidentifikovala, tím pádem víme, že nebylo použito zahušťovadlo, ale jen brambora sama. 

Dle těchto poznatků jsem zkusila v lexikonu známých lektvarů identifikovat co to před sebou máme.

Nejlepším možným způsobem je jít podle těch více vzácnějších ingrediencí - např. podle muchomůrky. 

V mém lexikonu jsou takový lektvary jen dva, věřím, že toto může být nějaký další pokus, který jen chybí v knize. Je důležité identifikovat i ty další ingredience.

 

Podle podezření na nějaký lektvar může být také řešením mrknout na nějakou ingredienci co očekáváme, že tam bude a zkusit detekci např. genetickou. Zkusila jsem detekci krtičníku, což je zcela nemagická bylinka a jelikož je to mudlovská technika, je známé celé dna této rostliny. Krtičník byl identifikován a já si byla jistá, že buď je můj lektvar Lektvar sytosti, nebo Scrophularia Officinalis. 

 

Sice Scrophularia obsahuje zahušťovadlo a to jsme vyloučili, nicméně nikdy neříkejte nikdy dokud si nebudete zcela jisti výsledkem. Další test, který jsem provedla byl pomocí metody pokus omyl. Zkusila jsem identifikaci šťávy bradavičníka a protože se jedná o magickou ingredienci, nebo spíše má magický potenciál, musela jsem použít klasickou kotlíkovou metodu. Zkoušela jsem interakci s ranní rosou, takhle totiž společně tvoří barevnou změnu dokonce ve dvou jiných lektvarech. Jestli by došlo k barevné změně, je to obsaženo. 

 

 

 

A jak to dopadlo? Správně, byl to omyl. Ještěže máme ty séra na popáleniny. Jediné co mi zbývalo ověřit byla violínová esence. 

 

Violínová esence je opět magická ingredience, je to specifická ingredience jen na lektvary na mazlíčky, tedy interagujících hlavně se zvířecími surovinami. Zkusila jsem vlčí trus, kočičí chlupy a med včel. Oddělila jsem část lektvaru, přidala jsem každou zvlášť a kupodivu se vůbec žádné vybuchováni nedělo - jedno vytvořilo sraženinu, druhé se jen smísilo a zhoustlo a třetí změnilo odstín. Každopádně je to reakce, která naznačuje přítomnost violínová esence a my na základě těchto výsledků můžeme říci, že náš neznámý vzorek byl lektvar sytosti. 


3. Závěr

 

Závěrem bych ráda shrnula jaké jsou výhody a nevýhody těchto analýz v našem kouzelnickém prostředí.

Ono to možná vypadalo prakticky a jak jsme nakonec identifikovali co jsme potřebovali, ale pokud nechceme odhalit nějaký obzvláště důležitý vzorek nějaké velké korporátní firmy, nechceme očistit dobré jméno či očernit špatného dodavatele lektvarů, tak pro vlastní domácí užití jsou v podstatě metody nepoužitelné. Sice se asi na závěr skutečně dobereme úspěšného konce, nicméně většina metod je plně destruktivních, spotřebují mnoho vzorku a tak nám vlastně ten identifikovaný lektvar ani nezbyde. 

V kvalitativní a kvantitativní analýze je určitě budoucnost, protože jak jsme sami viděli, vše kouzla nevyřeší. Je zde ale pořád mnoho práce a prostor k dalšímu výzkumu - prozatím nás v této metodice zcela jistě trumfují mudlové a máme se od nich co učit.

 

_______________________

 

Poděkování:

Na závěr bych ráda poděkovala své vedoucí madam Barbaře, která byla ochotná mi toto vypracování vypsat a kdykoliv jsem potřebovala, byla k dispozici na konzultace. Samozřejmě velké díky i své domovské koleji - bez nich bych se tak daleko určitě nedostala. A velmi netradičně bych ráda poděkovala i svým mudlovským profesorům, docentům a doktorům, kteří mě tomuto nádhernému umění chemie naučili a mohu se pyšnit oslovením chemik. DÍKY.